Přes překážky ke hvězdám

Někdy si říkáte, že už jste se konečně poučili z vlastních chyb, ale pak nakonec spadnete do stejné břečky, ze které jste se tak dlouho snažili vybrodit. No není to krása přesně si uvědomovat, jak se nedokážete ze svých chyb poučit? A není uvědomění prostě jen prvním krokem k překonání problémů a k poučení se z chyb? Není ! Jsme omylní každý den, neustále. Chyby děláme stále dokola stejné a jen málokdy se z nich poučíme. A když už je to po tisící, sami o sobě začínáme pochybovat, jestli vůbec vlastníme mozek.

 Necítím se dobře. Zase delší dobu. Třeba i z dalšího „rande“ či „pokecu“ či tomu říkejme jak chceme, odcházím zklamaná a říkám si, zda někdy najdu někoho, s kým si budu rozumět. Někdo takový tu byl a stále je, ale není už moc daleko na to, aby mohl být ještě někdy blíž? Dochází mi, že dobře se člověk necítí nikde, kde musí dělat věci, které se po něm očekávají. A uvědomuji si, že lidé si stěžují na to, že nedostávají ty správné odpovědi, přitom, což je podstatnější, neumějí klást ty pravé otázky. Ptají se bez zájmu jak sebe, tak partnera, ikdyž je ve skutečnosti  vůbec nezajímá, jak se má, co dělá, čím se trápí – prostě mají pocit, že se to musí, a tak to dělají. Potom vedou konverzaci, které nespěje nikam. A stejně se jednou vytratí i jejich vztah.

Zásadní věc pro náš život je objevit něco, co nás bude bavit. Nejen bavit tak, že to budeme dělat rádi, ale bavit tak, že když už máme možnost danou věc dělat, budeme se při tom prostě cítit jako při ničem jiném, budeme užiteční třeba pro to, že tím uděláme vždy radost a pomůžeme ostatním, ale budeme tím užiteční hlavně pro to, že to zvládneme dělat dobře! Protože když něco milujete, je to podníceno i tím, že to děláte dobře nebo si alespoň myslíte, že to dobře děláte, když už nic jiného. Úvahy o tom, co nám jde nejlépe jsou zbytečné. Postavit se čelem k sobě samému – za použití zrcadla- a říct: „Jo! V tomhle jsi dobrý/á!“ A v tu chvíli přesně víte, co tím myslíte. Popsat vám, jak se cítím, když můžu zpívat, je prostě strašně složité. Zvládla jsem v tomhle ohledu hodně bojů. Moc často jsem se nesetkávala s pochopením toho, že zpívat prostě chci. Konzervatoř v mém blízkém okolí byla takřka hned zavrhnuta a tak pochopit, že vás něco úplně neskutečně naplňuje bylo ještě složitější než kdy dřív. Všichni vás jen podceňovali, ale nikdo nebyl ochotný přijít a říct: „Tak dělej, ukaž mi jak umíš zpívat a pak se uvidí!“ No a pocity z toho ? Mrazení po celém těle, nádherné šimrání, skoro i slzy v očích, chtíč dát do toho všechno, co je ve vašich silách, úsměv a pocit, že každou chvíli určitě musíte vzlétnout až ke hvězdám. A když už píšu tenhle článek, ráda bych vás, kteří mě znáte a občas semnou trávíte čas požádala o maličkost. Nemohli byste mi někdo darovat lapač snů? Má za úkol chránit dobré sny a odehnat ty špatné a vzhledem k tomu, že poslední dobou mě trápí noční můry, tak by mě určitě taková věc potěšila. S díky, K

Taky to znáte? Nic se vám nedaří. Všechno je špatně. Život vám hází klacky pod nohy, a i když se říká, že neštěstí ve hře je štěstí v lásce a naopak, vy nemáte ani jedno, tak kde se krucinál zase to štěstí courá? Život prostě není fér. Není a nikdy nebude, ale je potřeba naučit se ho brát takový, jaký je nám souzen. Někdo trpí víc, někdo míň, někdo má spoustu problémů, někdo žádné a takhle je to se vším. A je to jen o povaze a myšlenkách. Zas a znova, opět, pořád dokola. A pak už nemáte chuť ani přemýšlet o tom, jestli byste neměli zase čapnout štěstí za ruku a být jeho strůjcem. 

Ahoj všem,

teď už jen krátce k tomu, co mi dnes vytanulo na mysli. Vzhledem k tomu, že u svých článků nepovoluji komentáře kvůli již dřívě zakuseným zkušenostem s nehezkými spamy apod., rozhodla jsem se, že Vám umožním mě kontaktovat a vyjádřit se jinak. Můžete mi napsat cokoliv, kdykoliv, jakkoliv (pokud možno slušně). Svůj problém, svůj zážitek, svůj poznatek, své moudro. Můžete napsat i článek, básničku, tohle vše klidně i anonymně a pokud to bude článek pěkný, zveřejnitelný a bude v něm i Váš souhlas se zveřejněním, stane se tak.

Je vás už poměrně hodně, kteří čtou mé stránky. Mnohokrát Vám děkuji.

Používejte mail dle libosti. Na problémy odpovím, pokusím se poradit, možná vyřešit. Na kritiku se ráda podívám, případné nalezené chyby opravím (nikdo nejsme neomylný...) a vaše pěkné zážitky, či moudra ráda zveřejním.

Jsem k dispozici na: myslenkykvetiny@seznam.cz

Tak neváhejte a klidně pište.

Vaše K

Zvláštní víkend mě přiměl k tomu vepsat sem zase nějaké „myšlenky Květiny“. Určitě se už i Vám někdy stalo, že jste se necítili úplně ve své kůži. Ať už fyzicky nebo psychicky. Taky jste si říkali, že už nebudete naivní a nebudete nic očekávat od lidí, od kterých jste dlouhou dobu něco očekávali a nikdy se to nestalo a nakonec se stejně přistihnete, že doufáte, stále, marně. Kdy už vám to dojde navždy a beze změny k něčemu takovému jako je znovu a znovu něco očekávat a naivně si „myslet“, to je záhadou. No a pak se zamýšlíte opět nad tím, co je vlastně pro život to správné. Jestli láska, kariéra, štěstí, to, co máte rádi, záliby, přátelé. Jestli se tyhle aspekty dají nějak zkřížit a zkombinovat nebo jestli prostě mohou být jen zvlášť, či budete muset nějaké vynechat, a tak stále dokola.

Ahoj hej hola moji milí, drazí, přátelé i známí. Dneškem již rozepisuji článek číslo dvě. To z toho důvodu, že v brzkých ranních hodinách jsem se nestačila zkrátka divit. Už jsem Vám sice předešlým článkem poděkovala, ale stále se ne a ne nabažit toho, že je vás tolik, kdo čtete mé „plky“! A tak dnes svými plky přispěju prostě podruhé. Venku je příšerné horko! Taky to cítíte? Teploměr ukazuje 38 stupňů Celsia. Přátelé jsou na mě možná naštvaní, protože jsem dnes na svém ksichtknihovém profilu sdílela fotografii od bazénu, takže ti, kteří prožívají poklidný život v domech panelových, či museli jet na zkoušku do školy, ti asi nadšení nebyli, o čemž svědčily zprávy, které mi vzápětí přicházely. Ale většinou to stejně skončilo slovy: Mám tě rád/a, takže ti to fakt přeju ! Mám fakt bezva přátele! Chápete to? Kolem deváté ráno mě tedy probudili čimčaráci. Bylo to asi jako „čimčaráračimčimčim“ fakt pěkně zpívaly všemožný písničky, nechápu jak jim to může vždycky tak ladit … otevřela jsem oči a podívala jsem se ze svého mega velkého okna do korun stromů, všude bylo ticho, nikde nikdo, jen já, pes, čimčaráčkové, stromy, sluníčko a naprosto nepopsatelně luxusní začátek dne (chtěla jsem napsat luxury day, ale zaprvé jsme v Čechách a zadruhé…..pochopíte hned v následující větě!). A vzhledem k tomu, že tyto stránky pročítá i moje babička, měla bych se krotit ve výrazech, které tu používám tak, aby jim jakože bylo rozumět! Takže babi – ksicht kniha = facebook (ten znáš, to je jasný !) Je mi ale teda fakt divný, že tu nečimčaráš se mnou ! Doufám, že zase netrávíš tenhle super den v práci hodiny navíc ! Víš, že takový věci se nedělaj! No a když to jednoduše shrnu, ted přišla ta chvilka, kdy jsem se skoro uškvařená musela přemístit na chvilku domů a píšu vám tu o tom. Ani ten bazén není všemohoucí a taky mě ještě bude tento měsíc čekat pár těch otravných zkoušek, tak jsem si řekla, že alespoň prolituju učebnice. Jen doufám, že ty zkoušky budou v ty dny, kdy bude zataženo a bouřka! Něco takovýho rosničky na nově prej řikaly ne? Sousedka na to prej kouká, já už na to nemam nervy, stejně furt jen kecaj! Mám vás ráda děcka, babičko, prostě všický! Přeju příjemně prožitý tropický den! Vaše Květina !

Už započal další den. Je přesně 0:39, když začínám psát tenhle článek a už zhruba hodinu hypnotizuji své stránky a pročítám své články. Je to k nevíře, ale v nejhorších chvilkách pomáhají i mně samotné. Nejednou se mi stalo, že mě někdo z mých blízkých požádal, abych už přidala další článek, protože na něj čeká. Nejednou se mi také stalo, že se s některým ze článků někdo ztotožnil, či mi přišel s úsměvem říct, že mu moc pomohl. A tak alespoň mohu žít s pocitem, že i když se nedaří nic mně, může se dařit všem v mém okolí třeba i zčásti mojí zásluhou. Před necelou hodinou jsem tedy rozklikla své stránky s tím, že přidám ještě nějaký příspěvek pro ty, kteří na něj opravdu čekají. Statistika mi ukázala, že spolu semnou je chvíli před půlnocí online 8 lidí! Neskutečné, neuvěřitelné, skvělé a potěšující, že někdo má zájem číst mé myšlenky a vlastně má tím i zájem o mě. A není mnoho těch, kteří jsou zasvěceni do tajů těchto stránek a přece se mi stane takhle skvělá, úžasná, nepopsatelná věc. Mnohokrát vám všem, čtenářům, děkuji za to, že jste, za to, že navštěvujete tyhle stránky a čtete moje myšlenky. To mě totiž motivuje přispívat i dál, dělat to, co mě baví a zároveň kouzlit úsměvy na rtech těch, kteří to potřebují víc než já.  V brzkých ranních hodinách pro ty, kteří taky nemohou spát a topí se v myšlenkách, Vaše K

Tentokrát se možná můj článek nebude úplně opírat o optimismus a víru v to, že každý problém je příležitost. Ani o to, že každý je strůjcem svého štěstí. Dokonce ani o to, že život je výsledkem našich myšlenek. Ztráta víry a přehršel špatných myšlenek zapříčiní, že najednou máte hromadu inspirace k psaní hloupostí, článků, písní, básní a všeho možného. Pak si říkáte, že prostě život nestojí jen na několika určitých věcech. Pěkně jste si užili víkend, dokonce jste postávali pod nádherným letním nočním nebem a dívali se na nejkrásnější ohňostroj v historii Vašeho života. Stáli jste tam a napadalo vás, že je to tak správně, že tímhle ohňostrojem s tímhle určitým člověkem zkrátka vymažete veškeré špatné myšlenky, které s ohňostroji souvisí, vzhledem k tomu, že jste takových „akcí“ prožili již víc a teď se vám, ne tak úplně, hodí do souvislých normálních myšlenek. Chcete raději zapomenout nebo přebít určité vzpomínky. A možná se vám to i povede, nebo možná ne. Možná jen čas léčí a opravdu spraví vše, co bolí. A možná že na někoho vyvíjíte úplně zbytečný tlak, protože třeba chcete, aby mu něco došlo, ale pak vám samotnému dojde, že je to opět jen naivní utkvělá představa něčeho, co prostě zkrátka nikdy v životě nebude jiné. A najednou vám dojde i to, že to, co jste dotyčné osobě vyčítali – že vás nebere takového, jakým jste – že vlastně děláte totéž. Nenávidíte ze srdce jeho chyby, nenávidíte všechno to, co dělá špatně, nenávidíte to, jak se chová vůči vám a víte stoprocentně jistě, že by sice mohlo být něco mezi vámi ještě hezké, ale museli byste chtít oba. A tentokrát je vám jasné, že vy prostě nechcete. A pořád dokola je váš život jen o jakémsi uvědomění si něčeho. Pořád dokola v sobě hledáte sílu překonávat překážky a určité situace. A pořád dokola se sami sebe ptáte, proč některé věci jsou takové, jaké jsou. A pak vám dojde, že předešlý večer byl prostě fajn, a že se musíte pohnout ještě dál, než už jste. Zvláště v případě, jestli jste dotyčnému dali možnost si vybrat, co udělá. A jestli si vybral možnost, kdy raději všechno zahodí a vykašle se na všechno, je to nejspíš ta správná volba. Ale vám už pak nestojí ani za to, abyste zvedli hlavu a přemýšleli o čemkoliv, co se ho týká. Prostě to není někdo, kdo si zaslouží být ve Vašem životě. Včerejší večer mi ukončil definitivně jednu velkou životní etapu. Bohužel, bohudík, sama nevím. Ale asi je to určitá forma pokračování dalších etap. A tak je přeci jen tenhle článek trochu poučný. Situace jako je tahle se dějí denně, mnohým lidem a mnoho z nich neví, jak se zachovat. Tak snad vám všem bude řešením totéž, co mně. Jít dál. A konečně si vybrat s kým. S láskou v srdci a omluvou za vylití si svého srdce, Vaše K

Musím být sám sebou. Nemohu se rozdělit mezi tebe a sebe. Můžeš-li mě milovat pro to, jakým jsem, budeme oba šťastní. Nemůžeš-li, musí jít každý svou vlastní cestou. Tak a ne jinak. Jsme zase u tématu klasického „být sám sebou“! Je potřeba neustále opakovat tato slova a uvědomovat si, jak moc jsou pro naše života důležitá. Pohybujeme se mezi množstvím lidí. Správně bychom měli rozpoznat, kdo je tzv. energetickým upírem a kdo nám energii spíše dává než bere. Je důležité rozpoznat, kdo je náš opravdový přítel a kdo by pro nás strčil ruku do ohně v případě potřeby. Také je důležité si přesně uvědomit, kdo naopak naším dobrým přítelem není, což ale neznamená, že dotyčného úplně zavhrneme. Je zkrátka čas být sám sebou. Je čas být sám za sebe zodpovědný. Je čas přijmout sebe a svůj život takový jaký je. Oprostit se od bolestí, zklamání, pocitů viny. Je čas osvobodit sám sebe. Sami jsme přišli a sami jednou odcházet budeme, každý bude stát sám za sebe v Pravdě, žádné výmluvy, žádné ohledy, žádné smutky. Tak, jak jsme žili, ne jak jsme mysleli, že žijeme, a jak jsme mysleli, že je správné. Není třeba se ničeho bát, je třeba jen začít opravdově žít podle své vlastní nehynoucí pravdy. Je čas naslouchat hlasu své duše, je zkrátka čas naladit se na sebe, na své nitro, na svou moudrost. Nebojte se ukázat světu svou pravou tvář, vyjít z iluzí, falší, přetvářek!Je čas uchopit své emoce, své stinné stránky, pojmenovat je, přijmout je a proměnit svým světlem na lásku, klid, radost, dobro, štěstí. Je čas projasnit své světlo. Poslat to světlo, které máte ve svých srdcích ven. Ať září a ukazuje cestu ostatním. A strach z nepřijetí? Strach z nepochopení? Strach z odsouzení? Kašlete na strach! Někteří lidé pořád září jako Slunce, žijí v radosti, štěstí, svobodě, tak proč ne Vy? Co třeba, kdyby zítřejší den začal krásně? Úplně od znova? Hned, jak vyjdete z domu, zhluboka se nadechněte letního vzduchu, usmějte se na člověka, kterého potkáte jako prvního. V duchu si třeba i zpívejte….. zatančete si, radujte se... život je dar! Je Vám skvěle. Máte pocit, že Vás nikdo a nic nevyvede "z míry". A je to úžasný pocit. Prostupuje každou buňkou v těle a rozjasňuje to vaše – již výše zmíněné- vnitřní Světlo. Už ho nechcete skrývat. Neskrývejte je. Je čas tím světlem prozářit každičkou myšlenku, každé slovo, každý skutek a celý váš život!