Přes překážky ke hvězdám

 15. října 2009

S horkym kakaem sedím u PC a snažím se vepsat do těchto stránek zase něco, co by se alespoň trochu mohlo dát číst. Titulek je prý nejdůležítější věcí v psaní článků, protože když vás nezaujme titulek, tak si to prostě nepřečtete. Jakože tenhle titulek asi nezaujal, taže to vlastně nečtete:D tak na co píšu dál? toť otázkou...

Venku měl nastat Podzim, ale nějak mu to letos nevyšlo a tak s na scénu vkradla paní Zima..

Na oknech bude brzy jinovatka a mnozí jsme už vytáhli své úžasně teplé kabáty a bundy, ve kterých je nálada spíš na zachumlání se do pelešince, než na nějaký brzký ranní vykračování popřípadě vyjíždění si do školy. Celej den se nemůžete soustředit, protože ve vaší škole je 17 stupňů, táhne tam ze všech koutů, protože je to skoro 351 let stará budova... no to asi ne, ale nákejch dvěstě určitě... (předtim byla jinde:D) ale berme to obrazně tak...

To je jedno.. Prostě když už se konečně začnete soustředit, úplně zapomenete na to, že ste přemýšleli o tom, co se děje venku a otravně se soustředíte. Během toho zimního dne, kdy byste se nejradši neviděli, vás třeba ještě potká nějaká falešná hyena , kterou byste raději vypustili z mozku úplně a pak náhle zjistíte, že jste další den zkoušeni z fyziky a neumíte spočítat měrnou tepelnou kapacitu. A ste v takový ..víte kde... že to až hezký neni.

Tak zasednete k fyzice a vejráte do toho bez přemejšlení a bez jakýkoliv logický úvahy, protože od přírody logicky prostě neuvažujete... Už samotný slovo logika vám nijak logický nepřipadá a tak si na to prostě odpovíte jen: ,,Ano, kráva může být veselá."

Pak si vzpomenete, že jste zase dostali jedničku z francouzštiny a ještě jste byli pochváleni tím nejluxusnějším slovem: excelent ...

A vzápětí se nenadšení z fyziky probudí v nadšení a vy zjistíte, že logiku nepostrádáte, ale chce to otevřít myslící smysly a připadáte si úžasně inteligentní až do doby, než na sebe vylejete kakao a opaříte si nohu.

(Upozornění: tento článek byl publikován v roce 2009, kdy bylo pisatelce (mně) 16-17let, veškeré nepochopitelné výrazy jsou jen změtí písmenek psaných jednou puberťačkou, děkuji za pochopení!!)

12. října 2009

Nemám ráda přísloví. Maskou ušlechtilé moudrosti často kryjí hlouposti, banality i vyložené nepravdy. Kdo šetří, má za tři v době měnových reforem a krizí neplatí, víc hlav znamená často víc hlouposti než rozumu a všude není chleba o dvou kůrkách, protože v některých zemích nemá chléb kůrku vůbec.

Ráno moudřejší večera je na první pohled pravdivější příšloví než ta ostatní. Není ovšem všechno zlato co se třpytí. Někdy je to je pozlátko. Večer se třpytí jako pozlátko. Celý den jsme něco dělali a večer konečně můžeme žít. Nebo aspon snít. Hned zítra uděláte něco, co bude přinášet statisícům lidí radost a užitek a vám třeba statisíce korun. Napíšete strhující román. Potkáte tu pravou lásku a půjdete za ní třeba na kraj světa.

Postavíte nádherný dům v obrovské zahradě. Večerní sny jsou mámivé a krásné, proto po nich usínáme lépe než po sklenici něčeho zabijáckého nebo po prášku na spaní. A probouzíme se do rozvážného rána.

Čeká nás spousta důležitých úkolů a než se dostaneme k opravdové práci, činnosti, jsme unavení. A opatrně si uvědomíme, že krize vzniku něčeho užitečného nepřeje, strhující romány se psaly v devatenáctém století, láska je jen slovo a na dům neseženeme peníze. Opatrnost je matka moudrosti a svět se bez nových věcí, románů, lásek a domů obejde, ale co my?

Hurá, text je hotový. Hned ho můžu zveřejnit- co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Nebo ne, půjdu něco dělat a až ráno vstanu, ještě si ho po sobě přečtu, ráno moudřejší večera. Ale vstanu brzo - ranní ptáče dál doskáče.