Nekonečné vlny
Zdravím,
dnešní článek bych ráda začala citátem, který mě provází posledních pár měsíců a dní mým životem.
"Obyčejný projev laskavosti vytváří nekonečné vlny, které se k tobě vracejí... "
Dnešní den byl zase mnohými věcmi obohacující. Život mi to dokazuje stále. Posledních pár týdnů jsem si nebyla jistá tím, zda se se mnou nestalo něco zvláštního. Protože do jisté doby mi lidé říkali, že je nabíjím pozitivní energií, že potkat mě je prosvětlení dne, že je neuvěřitelné, co ze mě vyzařuje, a že je to prostě krása trávit se mnou čas. Nikdy jsem to nechápala. A dokonce jsem tomu ani nemohla uvěřit. Ale postupem času si to "poslání" uvědomujete. Protože každý jsme na tomhle světě kvůli něčemu. Každý tu máme své místo, ale postupným otřískáváním se ho musíme sami najít, protože nikdo jiný to za nás neudělá. Mně paradoxně pomáhá dostat se zpátky na dno a muset šplhat znova pracně nahoru. Díky bohu , co se vzdělání týče, padat dolů sice můžete, ale aspoň máte nějaký záchytný bod. To je fakt dost velká úleva. Ale taky to není úplně jen tak a zadarmo. Celé tohle povídání je vlastně zase jen o tom, jak musíme nejdřív najít sami sebe, abychom to byli opravdu my a ne někdo, za koho si nás lidé přejí mít. Ať už se to týká přítomnost nebo budoucnosti. Ať už se to týká naší profese, lásky, vzdělání nebo třeba jen radostí běžných dnů, týdnů a měsíců.
Doba je zvláštní, uspěchaná a každý si hnije ve své bublině, která nepropustí z venku nic "pořádného". Nikdo se nad věcmi nepozastaví, nepřemýšlí o nich hlouběji. Já ano - bohužel, bohudík? DÍK ! Za mě prostě jednoznačně dík! Své poslání jsem našla. Usuzuji to dle toho, že se cítím skvěle, když dělám věci, které dělám. A aby toho nebylo málo, dělám prostě i ještě něco navíc. Maličkosti. Obyčejné projevy laskavosti. Lidem bez domova, dětem. Úsměv věnovaný cizím lidem, vlídné slovo, pohlazení, objetí, pochvala. Prostě jakýkoliv obyčejný projev laskavosti , který pošle dobro dál a udělá šťastným vás i vaše okolí. A pak se stane něco, co sice nečekáte, ale je vám jasné, že je to ono. Je to tak snadné. Ten projev laskavosti vám někdo oplatí a vy najednou zjištujete, že se světem není všechno ještě tak úplně špatně. Že na světě se prostě stále najdou lidé, kteří jsou laskaví, milí, bezprostřední a věnují úsměv každému, kdo to potřebuje.
I ve staré české literatuře to již předci věděli.
" Stačí málo, alespoň na chvíli se odpoutat od racionálních konstrukcí této doby, otevřít sebe sama, svá srdce a vyzdvihnout alespoň některou z hřiven zakopaných kdesi hluboko v nás. Neboť otázka pochopení není v prvé řadě otázkou vytištěného textu a v něm obsažených pravd, ale je věcí naší duchovní koncentrace a vnitřní touhy. "
S láskou,
K
"