Přes překážky ke hvězdám

Zdravím,

dnešní článek bych ráda začala citátem, který mě provází posledních pár měsíců a dní mým životem. 

"Obyčejný projev laskavosti vytváří nekonečné vlny, které se k tobě vracejí... "

Dnešní den byl zase mnohými věcmi obohacující. Život mi to dokazuje stále. Posledních pár týdnů jsem si nebyla jistá tím, zda se se mnou nestalo něco zvláštního. Protože do jisté doby mi lidé říkali, že je nabíjím pozitivní energií, že potkat mě je prosvětlení dne, že je neuvěřitelné, co ze mě vyzařuje, a že je to prostě krása trávit se mnou čas. Nikdy jsem to nechápala. A dokonce jsem tomu ani nemohla uvěřit. Ale postupem času si to "poslání" uvědomujete. Protože každý jsme na tomhle světě kvůli něčemu. Každý tu máme své místo, ale postupným otřískáváním se ho musíme sami najít, protože nikdo jiný to za nás neudělá. Mně paradoxně pomáhá dostat se zpátky na dno a muset šplhat znova pracně nahoru. Díky bohu , co se vzdělání týče, padat dolů sice můžete, ale aspoň máte nějaký záchytný bod. To je fakt dost velká úleva. Ale taky to není úplně jen tak a zadarmo. Celé tohle povídání je vlastně zase jen o tom, jak musíme nejdřív najít sami sebe, abychom to byli opravdu my a ne někdo, za koho si nás lidé přejí mít. Ať už se to týká přítomnost nebo budoucnosti. Ať už se to týká naší profese, lásky, vzdělání nebo třeba jen radostí běžných dnů, týdnů a měsíců. 

Doba je zvláštní, uspěchaná a každý si hnije ve své bublině, která nepropustí z venku nic "pořádného". Nikdo se nad věcmi nepozastaví, nepřemýšlí o nich hlouběji. Já ano - bohužel, bohudík? DÍK ! Za mě prostě jednoznačně dík! Své poslání jsem našla. Usuzuji to dle toho, že se cítím skvěle, když dělám věci, které dělám. A aby toho nebylo málo, dělám prostě i ještě něco navíc. Maličkosti. Obyčejné projevy laskavosti. Lidem bez domova, dětem. Úsměv věnovaný cizím lidem, vlídné slovo, pohlazení, objetí, pochvala. Prostě jakýkoliv obyčejný projev laskavosti , který pošle dobro dál a udělá šťastným vás i vaše okolí. A pak se stane něco, co sice nečekáte, ale je vám jasné, že je to ono. Je to tak snadné. Ten projev laskavosti vám někdo oplatí a vy najednou zjištujete, že se světem není všechno ještě tak úplně špatně. Že na světě se prostě stále najdou lidé, kteří jsou laskaví, milí, bezprostřední a věnují úsměv každému, kdo to potřebuje. 

I ve staré české literatuře to již předci věděli. 

" Stačí málo, alespoň na chvíli se odpoutat od racionálních konstrukcí této doby, otevřít sebe sama, svá srdce a vyzdvihnout alespoň některou z hřiven zakopaných kdesi hluboko v nás. Neboť otázka pochopení není v prvé řadě otázkou vytištěného textu a v něm obsažených pravd, ale je věcí naší duchovní koncentrace a vnitřní touhy. "

 

S láskou,

K

 

" 

 Je to druhý dnešní článek, ale nedalo mi to a řekla jsem si, že vám to sdělím.
Jsem vlastně hrozně šťastný člověk. Nechci tím nikoho naštvat, rozesmutnit, přivést do stavu deprese nebo cokoliv.  Jako vždy bych ráda udělila prostě jen takový klasický kopanec všem, kteří ho potřebují a poslala dobro dál. Ráda bych vám všem jen řekla, že se všichni můžete cítit stejně. Celé ty dva nebo tři měsíce – co publikuju své myšlenky do těchto stránek, se vám snažím některé věci vykreslit tak, jak opravdu jsou. Ne tak, jak je lidi chtějí, nebo jak jsou světem zažité. Jsou to prostě věci, které by měli být našim hlavním „něčím“ nejspíš cílem. Zkrátka a dobře, shrnu- li všechny ty myšlenky do jednoho jediného článku, vyplyne z toho jen pár základních věcí, které dokážou udělat člověka naprosto štastným. Je to uvědomění – uvědomění si čehokoliv na světě, všechny problémy, které si dokážete přiznat a připustit jsou najednou na cestě k řešení, protože jste právě udolali ten první krok a zamysleli se. Povrchnosti dáváme vale, protože pro svět je zbytečná. Možná přidat špetku naivity a sentimentu, i když pro ostatní budeme snílky a nepragmatickými „blby“ – my budeme šťastní, protože to bude přesně tak jak chceme. Věci nemusíme vždycky pochopit, stačí je jen přijmout. Dělat bychom měli jen to, co opravdu chceme, co nás naplňuje a dělá šťastnými. Rozloučit bychom se měli s lidmi, kteří z nás vysávají naši životní energii, v jejich přítomnosti se cítíme špatně a jsou třeba spouštěči dalších našich problémů.

Ahoj všem, jež čtou mé myšlenky, zamýšlí se nad nimi, promýšlí je a třeba se jimi řídí. Tenhle článek je o vás a pro vás. Dnes je zvláštní den. Nejen pro mě, ale když se podívám kolem sebe, lidé jsou zasmušilí, mají zvláštní nálady, pospávají, jsou smutní a do toho venku prší. Počasí zkrátka dělá své. Cítíme se prostě všelijak. A i když uplakané počasí přispívá ke všem těmto náladám, nemusíme hned plakat taky. Stejně tak by nebylo správné jen psát o tom, jak je dnešní den špatný. Svými články se pokouším podpořit některé z vás. Jistě jste si všimli, že některé jsou psané přímo – věnované – či prostě jen tak nějak „o vás“ a „pro vás přesně ušité“! Inspirujete mě zkrátka vy. Každý den jiný příběh. Každý den jiné překvapení a jiný zážitek. Každý den nové poučení. Je vás mnoho – čas od času potřebujete podpořit a vykouzlit úsměv na rtech. Čas od času mi i někdo z vás řekne, že s radostí pročítá tyhle stránky, protože mu dodávají sílu. A o tom to celé je. Tak se ptám…Řekl Ti dnes někdo, že jsi milován/a ? Dokázal někdo, že se cítíš doceněn/a? A dal Ti najevo, jak výjimečný/á jsi? Ujistil tě někdo, že jsi přesně tím, kým máš být? A že jen děláním toho, co miluješ, děláš dost? Připomněl Ti někdo, že jsi sem nepřišel/la nikomu nic dokazovat? Že máš být jen sám/sama sebou? Jen sám/sama sebou, protože to úplně stačí? Jsi jediný/á svého druhu! Opravdový originál! Mistrovské dílo nevyčíslitelné hodnoty! Bez Tebe by nebyl svět kompletní – jako když v puzzlích chybí důležitý dílek! A ty jsi jedinou bytostí ve vesmíru, která může zaplnit to volné místo. Řekl Ti někdo, že zklamání z včerejška patří včerejšku? A právě teď, v tomto hlubokém okamžiku jsi prostě dokonalý/á! Dokonalý/á takový/á jaký/á jsi! Udělal si někdo čas, aby Ti řekl, že jsi nekonečně chytřejší, než si sám/sama připouštíš? A tisíckrát schopnější dosáhnout svých snů, než sám/sama věříš, že jsi! Řekl Ti někdo, že bys nikdy neměl/a za žádných okolností pochybovat o své hodnotě? V každém kousku Tebe je dostatek síly vyzařovat světlo do okolního světa! Každá tvá nesobecká myšlenka rozjasňuje svět a dělá ho lepším místem pro život! Tak mocný/á jsi !

Píšu k tobě, moje všechno, protože chci, aby někde tato slova zůstala zachována. Aby v každé špatné situaci, v každém sebehorším životním období, kdy se nic nedaří a vše je přesně tak, jak si nepřeješ, bylo možné rozkliknout moje stránky, najít tenhle článek a znova a znova dokola si ho pročítat. Když člověk šťastným není, jeho život se velmi změní. Barvy blednou, hudba utichá, z krásného smíchu upadá do ticha. Po tváři stékají mu slané slzy, vše špatné, co udělal, ho velmi mrzí. Chce napravit své chyby, ale jsou to jen slova, jenom kdyby. A víš, že chyby se napravit dají. Čas se bohužel vrátit nedá, ale vždy je situace nějak řešitelná. I když asi ne ke spokojenosti všech. Víš co je důležité? Uvědomit si negativní pocit, protože uvědomit si ho jen prvním krokem k jeho překonání. A víš co je ještě důležitější? Život si opravdu vytváříme sami, svými myšlenkami. Možná to už někde bylo a možná je nepříliš dobře postřehnutelné, ale je to tak. Podotkla bych dokonce i to, co řekl jeden skvělý spisovatel: „Svět patří těm, co se neposerou!“ (Charles Bukowski). Každý by měl vědět, že ti, kteří ho milují, jsou neustále nablízku a jsou ochotní přijímat situaci jaká je, sdílet dobré i špatné pocity, takoví lidé jsou ti praví pro celý život. Také to, že zklamat můžeme jedině sami sebe, nikoliv druhé. A když už ti všechno v okolí připadá špatné, když se ti ani tam, kde si to fakt přeješ, nedaří, není to zákon schválnosti, spíš je to něco, co vede k něčemu dalšímu. Něco co tvoří a formuje tvůj život i tvoji budoucnost tak, aby oboje bylo co nejlepší. A i když se dovíš informaci, která vypadá, že ukončí veškeré „věci budoucí“ neděje se to jen tak. K něčemu to je. Vše špatné je pro něco dobré a když nás odněkud vyhazují dveřmi, i přestože o „účast“ hodně stojíme, vylezeme oknem, spustíme se komínem a budeme bojovat ne? No a i přesto, že svůj den blbec završuješ rozlitím koktejlu na své oblečení a všude možně, nikdy přece nemůže být tak zle. Pořád je tu někdo, kdo stojí při tobě a hodlá ti podat pomocnou ruku k rychlejšímu se zvednutí ze země ! Překrásný to den, že ?

 Dnešek začal slibně. Se svou milovanou kytarou jsem si udělala delší procházku cestou na autobus. Místo obvyklé cesty jsem v šest ráno zvolila jinou, delší cestu, abych se trošku probrala do toho krásného dne. Autobus přijel na čas a já se těšila až si sednu a zaposlouchám se do hudby, což jsem sice udělala, ale z hudby jsem neměla nic moc, protože jsem většinu cesty prospala. Taky možnost. Krapet nervózní z dnešní prezentace, která nakonec proběhla úplně v klidu jsem se vydala z metra rovnou do MC café, kam směřují mé kroky každý den,vzhledem k tomu, že maj dlouhodobější akci – veškeré kávové mňamky za třicet kaček, a taky proto, že bez kávy už si neumím rána představit.  (Vůbec netušim, co budu dělat, až zas zdražej na své obvyklé ceny –cca 60kč – je tu nějaký sponzor ????)

Tak dál. Při příchodu dovnitř (do MC café) už se ozve vždy jen jediné: „Dobrý den slečno,  zase velké kapučíno sebou a navrch čokoládu?“ Odpověď je jasná – no jasný, že jo! Zrovna dnes mi kávu „s láskou“ dělala paní, která jako první dostala háčkované srdíčko pro štěstí. To právě proto, že nikdy neopomene zmínit, že pro mě mají všichni zaměstnanci dělat kávu s láskou a přidat něco navrch – hezké, že ? Nikdy jsem nepoznala pozitivnějšího a milejšího člověka. Měla opravdu radost a dnes ráno mi hlásila, že má srdíčko u postele a dívá se na něj tedy vždy, když vstává. Skvělý pocit!

No a pak už nebylo šest ráno, takže Sluníčko pomaloučku vyšlo a já se tedy courala také pomaloučku s kávou v ruce až do školy.

 Po odbité hodině jsem zastihla svou dobrou kamarádku, která zjevně neměla úplně dobrý den a šlo se na další kapučíno. (Ano! Ono se šlo! ) Tentokrát už to bylo vcelku vtipné přijít cca po hodině a půl znovu a žádat hned dvě velká kapučína! Závislost je holt závislost. (Fakt to bude chtít sponzora!) No a znáteto holky, že jo, pokecaly jsme, pořešily jsme spoustu věcí a pak jsem byla skoro násilím vyfocena u kávy a přidána na fotce na fejsbůůk s nadpisem: „Zachraňuje mi špatnej den“ .

 (hh, pýřím se a čepýřím se! )

 

Tento článek patří mé velmi dobré kamarádce. Je to takový roztomilý, nenápadný "Elfík" (to proto, že má zvláštní uši! :D ),který když promluví, dokáže zbořit svět. Výjimečná osoba se smyslem pro humor s citem pro dobro a s podobnou povahou jako já. Mám kolem sebe obecně spoustu lidí, kterým se líbil můj nápad se šířením pozitivních zpráv na lístečcích (zmíněných a fotkami doplněných v předešlém článku této rubriky). Jenže, zkrátka a jednoduše, zavděčit se většině není snadné. 

K jádru věci tedy. Najdou se mezi námi stále lidé, kteří věnují svůj volný čas tomu, aby potěšili druhé. A vzhledem k tomu, že má maličkost je zručná na některé věci asi jako střihoruký Edvard, pomůže mi šířit dobro dál již výše zmíněná osůbka. 

A jak že bude pokračovat šíření dobra ? A kdo všechno toho bude součástí? Tentokrát to nebude hned většina lidí, tantokrát to budou Ti, kteří si zaslouží kapku té radosti, Ti, kteří sami dobro šíří. 

Myslím, že někoho potěšit a zpříjemnit mu den je prostě zkrátka stále k nezaplacení. Jen se nevzdat pod palbou kritiky ! Zdravím Vás já i moje milá nepojmenovaná pomocnice, která pro všechny milé lidi stvořila milé malé dárečky, které v příštích dnech udělají někomu radost. :) 

S láskou,

a tisícerými díky ! 

( Před začátkem - možná je Vám název článku povědomý:http://www.tvspoty.cz/coca-cola-posli-dobro-dal-se-skutecnymi-pribehy/)

Inspiraci hledáme různými způsoby. Ale někdy se k nám dostane úplnou náhodou.  Mě inspirovala tato reklama na Coca-Colu (viz. odkaz výše).

Dnes byl zvláštní aprílový den. Chvíli pršelo a bylo zataženo a svět plakal a chvíli zas nádherně, sluníčko svítilo a svět se smál. Trochu jako na houpačce, ale to k aprílu přece patří. Seděla jsem na přednášce a přemýšlela, co bych mohla dnes udělat pro ostatní pěkného. A po delším rozmýšlení mě napadla jistá myšlenka. Proč neudělat lidem kolem sebe radost jen tak obyčejně. Nebude mě to přece nic stát, jen malinko času a špetku důvtipu. Nastříhala jsem tedy několik desítek kousků papíru a vepsala na každý ten kousek nějakou pozitivní myšlenku. Pak jsem ústřižky vzala a rozmístila je na různá místa a sledovala, jak lidé chodí a lístečky sbírají. Nic není milejší než pohled na někoho, kdo se usmívá po přečtení takové maličkosti. Několika lidem jsem tím nejspíš vylepšila den - možná jen pár minut, ale i přesto je to skvělé! Měli bychom posílat dobro dál stále. Proto budu v tomhle bláznivě krásném nápadu pokračovat a budu Vám posílat dobro vždy a všude. 

Můžete to zkusit také!