Pošli dobro dál tisícpětsetdevětset
Je to druhý dnešní článek, ale nedalo mi to a řekla jsem si, že vám to sdělím.
Jsem vlastně hrozně šťastný člověk. Nechci tím nikoho naštvat, rozesmutnit, přivést do stavu deprese nebo cokoliv. Jako vždy bych ráda udělila prostě jen takový klasický kopanec všem, kteří ho potřebují a poslala dobro dál. Ráda bych vám všem jen řekla, že se všichni můžete cítit stejně. Celé ty dva nebo tři měsíce – co publikuju své myšlenky do těchto stránek, se vám snažím některé věci vykreslit tak, jak opravdu jsou. Ne tak, jak je lidi chtějí, nebo jak jsou světem zažité. Jsou to prostě věci, které by měli být našim hlavním „něčím“ nejspíš cílem. Zkrátka a dobře, shrnu- li všechny ty myšlenky do jednoho jediného článku, vyplyne z toho jen pár základních věcí, které dokážou udělat člověka naprosto štastným. Je to uvědomění – uvědomění si čehokoliv na světě, všechny problémy, které si dokážete přiznat a připustit jsou najednou na cestě k řešení, protože jste právě udolali ten první krok a zamysleli se. Povrchnosti dáváme vale, protože pro svět je zbytečná. Možná přidat špetku naivity a sentimentu, i když pro ostatní budeme snílky a nepragmatickými „blby“ – my budeme šťastní, protože to bude přesně tak jak chceme. Věci nemusíme vždycky pochopit, stačí je jen přijmout. Dělat bychom měli jen to, co opravdu chceme, co nás naplňuje a dělá šťastnými. Rozloučit bychom se měli s lidmi, kteří z nás vysávají naši životní energii, v jejichž přítomnosti se cítíme špatně a jsou třeba spouštěči dalších našich problémů. Obklopit bychom se měli takovými lidmi, kteří jsou k nám upřímní, i když někdy velmi bolestně. Neměli bychom setrvávat ve vztazích, kde jeden není ochotný dělat kompromisy. Měli bychom věřit sami v sebe, být strůjci svého štěstí a rozhodně bychom se měli dívat na každý problém jako na příležitost. Měli bychom se usmívat i ve chvílích, kdy se nám chce plakat, protože nikdy nevíme, koho svým úsměvem ohromíme. Měli bychom pamatovat na to, že v myšlenkách je síla a že život je jen a pouze výsledkem našich myšlenek. A měli bychom pomalu ale jistě procentuelně stoupat k výškám. A až si jednou řekneme, že jsme na stovce procent, bude to nejšťastnější chvilka. Není to cíl – nutně tam vyšplhat. Je to jen nápad. I když zůstaneme na padesátce a budeme šťastní, bude to největší výhra, jaké můžeme dosáhnout. Jsme totiž každý jedinečný, máme své osobní kouzlo a všichni nemůžeme být právníky, doktory, zpěváky, čímkoliv. Rozmanitost je to krásné, co nás obklopuje, každý jsme jiný, něčím výjimečný, něčím krásný.
Všichni do jednoho! Nezajímejte se o ty, pro něž nejste dost dobří. Takoví lidé nemají žádnou cenu pro vás, stejně tak, jako vy nemáte žádnou cenu pro ně. Běžte k zrcadlu, podívejte se na sebe a začněte tím, co máte na sobě rádi, ale taky tím končete. Své chyby budete znát vždycky, ale není důvod je ukazovat ostatním, pokud nejsou našimi bližními, se kterými strávíme budoucnost nebo dokonce celý život.