"Jediný" pocit
Vždycky jsem si říkala, že nejdřív budu plnit svoje povinnosti a až poté budu dělat věci, které mě těší, a které jsou mými zájmy. Ale pak najednou nastala ta chvíle, kdy mi došlo, že svým zájmům se nevěnuji už pár měsíců, nestíhám odpočívat ani si užívat život a utápím se v neustálém plnění svých povinností, kterých si nabaluji čím dál víc. Život se přece má žít a ne přežívat.
Dnes mi kamarádka ukázala knihu, kterou koupila své sestře, ale pak usoudila, že si ji potřebuje nechat. Když jsem přečetla zadní stranu knihy, tak mi došlo, že jí potřebuji, a že je to osud. Právě v tu danou chvíli, dnes, ve chvíli, kdy se mi ztrácely před očima poslední střípky uchování si chladné mysli. Najednou mi došlo, že nejdůležitější není cíl, za kterým se ženu, ale pocit. A právě o pocitu to dnes bude.
„V našem světě se lidé od lásky odchýlili. Žijí nenávistí, bitvami o moc, manipulují se všemi a se vším jen aby ukojili své krátkozraké chtíče. Pokračujme v tom a jednoho dne už nikdo neuvidí východ slunce. Svítání sice bude existovat stále, ale lidé na Zemi už o něm nebudou vědět a nakonec jim z paměti vymizí i poslední příběh o jeho kráse. Jak našemu světu vrátit lásku?“ (R. Bach: Jediný)
Rozhodla jsem se tedy pro knihu zajít a koupit si ji. Asi bych jindy neměla čas, zrovna dnes jsem ho měla a využila jsem ho právě k tomu, abych si knihu obstarala. Když jsem přišla, byla tam poslední. Jedna jediná s názvem „Jediný“, čekala tam úplně sama samotinká na to, až si jí vezmu a odnesu si ji sebou.
„Co kdyby se ohnul čas a prostor posunul a my se mohli setkat s lidmi, kterými budeme za dvacet let? Co kdybychom se, tváří v tvář, mohli setkat s těmi, kterými jsme byli v minulosti, s těmi, kterými jsme v paralelních životech a alternativních světech? Co bychom jim řekli? Na co bychom se jich zeptali? Jak bychom se změnili, kdybychom věděli, co čeká za prostorem a časem?“
A tak je u mě.
Pročítám si První kapitolu a nestíhám vnímat okolní svět. (Nejhezčím dárkem na světě je pro mě kniha. Je a vždycky bude. Nemusí být nová. Spíš naopak, miluju staré knihy, jejich vůni, historii, jejich životní příběh, který si mohu libovolně vymyslet.) A najednou mi to dochází – můj zájem, který mi nikdo nevezme je čtení. A je mi líp.
A pak zpívání, hraní …
A je mi ještě mnohem líp!
A miluju levanduli!
A mam ráda život, když odeženu stres…
A vůbec…
Nebudu si dávat předsevzetí do nového roku. Dám si předsevzetí od zítřka. Budu jednat jen dle svých pocitů. Bude- li to špatně – bude to mít důvod, proč tomu tak je! Bude-li to dobře, tak zase uvidím svítání.