A teď vám nově píšu
Čekali jste, že zkopíruju článek, kterým jsem začínala a nebudu pokračovat dál? Někde jsem se ztratila v prázdnotě. Ve všedním stereotypu, práci, škole a povinnostech. To vše je fajn, protože to dělám ráda, ale je toho tolik, že mi nezbývá čas na některé věci. Viz. třeba psaní článků vám všem, kteří jste tyto stránky navštěvovali – poslední dva měsíce naprosto bezcílně a zbytečně.
Přijměte mou upřímnou omluvu za takové čekání. Jsem tady. Možná vás potřebuju víc než vy mě. Možná už jsem se strašně dlouho nepodívala na to, že někde bych měla fungovat víc než jinde. Že někdo si to lidé zaslouží a jinde zase vůbec. A jak jistě víte, své životy si formujeme z větší části úplně sami. Zbytek formuje někdo, kdo tvoří naši druhou polovinu, popřípadě jakési prázdno čekající na to, až někdo bude naši druhou polovinu tvořit. A mnohdy to je nesnadný úkol – když už totiž něco takového prožíváte, je to obvykle bez růžových brýlí a happyendů se spoustou problémů a zklamání.
Všechno bude.
Tak se klidně přijďte zase čas od času mrknout, jak to tu pokračuje. Rozepíšu se víc, ale ráno je moudřejší večera a ranní ptáče dál doskáče. No ne ?
Krásné Velikonoce.
K