Ano, lidé opravdu mají spoustu problémů, ale....
Je to vždycky zrovna ten náš problém, který je považován za ten největší? Lidé za mnou chodí a prosí mě o radu. Je úsměvné, že zrovna mě, která mám samozřejmě moře svých (malicherných) problémů. Spoléhají na to, že moje práce a moje studium a má práce je něco jako spása světa. Že kdo dokáže porozumět těm, kteří jsou v životě nějak znevýhodněni, dokáže porozumět i ostatním. Ne vždycky to tak je, ale většinou…
…Většinou se nad tím zamyslím a řeknu si, že kdyby lidé měli možnost zažít v praxi alespoň část toho, co jsem zažila já, tak by si svého života vážili víc. Toho kde jsou, jaké mají rodiny, přátelé, možnosti, jaké měli dětství, jak běží jejich život. Moje práce mi zkrátka dává možnost poznávat spoustu těch, kteří se nenarodili jako „děti“ štěstěny. A o to víc si vážím svého „bezproblémového“ života. Protože potom je každý problém jen malichernost a dřív nebo později na to přijdeme i sami. Tak nějak to obrní naší „výdrž“! A pak už nám nemusejí obyčejné věci připadat tak moc neřešitelné.
Ale abych se vrátila k jádru věci. Ne vždy je ten největší problém zrovna ten náš. Věci se dají řešit různými způsoby. Pro začátek se zkusme zamyslet nad tím, kolik lidí na světě má tentýž nebo alespoň podobný problém. Není to tak složité, když je nás na světě tolik. No a v případě, že nepomůže ani tohle, je dobré se zamyslet nad tím, proč to my sami považujeme za problém. Ať už velký, či malý. A když se ani tehdy nedobereme k cíli a nevyřešíme to, je na čase se někoho zeptat, jak to vidí. Většinou vám lidé moc nepomohou, protože vám řeknou, že hrotíte zbytečnosti, a že to teda není jako žádný problém, a že na světě je milion horších věcí – avšak pokud se u někoho z těchto lidí objeví takový problém, podobný, ba dokonce i stejný, bude to největší katastrofa světa. Aneb – každý vidíme ty svoje problémy jako ty největší ze všech. Ale…
Důležité je neklesat na mysli. Každý problém je řešitelný. Tohle není matika – tady nejsou příklady, které nemají řešení – fuj, to jsem fakt nesnášela, furt mi to tam nějak neštymovalo. Ale zase odbočuju. Neklesat na mysli. Všechno špatné je k něčemu dobré. No vážně !
A pokud je večer, je to ještě lepší. Na ten svůj problém se můžete vyspat – ráno je opravdu moudřejší večera – to, co vám večer připadalo jako konec světa, bude ráno jen nepříjemnost, která bude mít najednou tisícero řešení – super, že ?
A když nic, napište mi, fakt (myslenkykvetiny@seznam.cz)
Já jdu spát – potřebuju využít zrovna ten typ řešení problému „ráno moudřejší večera“
K