Čas je pojmem hlubokým
V mnohých chvílích, kdy netuším, jak naložit s časem, či jak naložit se svým životem se zamýšlím, má-li vůbec cenu se za něčím nebo někým hnát. Co bychom byli bez času? Svět kráčí kupředu a my zjevně trochu nestíháme. Spousta událostí, které svět nestmelují, ale spíše rozvrací, nám běhá před očima každý den. A my se prostě jen díváme a nic neděláme. Nesnažíme se vidět krásu ve slově „být“, protože nám mozek zastínilo slůvko „mít“! Kdo má totiž víc, ten podle dnešních měřítek také je víc. Ale někteří stále setrvávají v tom přesvědčení, že „být“ je víc než „mít“!
Jsem ráda, že jsem. Jsem ráda, že můj život je pestrobarevný a že mohu poznávat všechny ty pocity – špatné i dobré. Že se mohu zamýšlet nad věcmi – že mám svoje vlastní přesvědčení a že moje myšlenky prostě nikdo nedokáže přečíst. Snad jen jeden člověk na světě vyřkne věc dřív, než jí stačím říct já. A neměl by být tenhle člověk tím, kdo mě už navždy bude provázet životem? Čapne mě za ruku pokaždé, když to budu potřebovat nebo když se octnu někde sama bez pomoci a nebudu se schopna pohnout dál? Je čas s takovým člověkem tím, co potřebujeme? Protože čas je nejdůležitější. Je jen jeden jediný čas pro všechny, stejně spravedlivý. Ani ten, kdo má víc a tím pádem se staví do řady mezi ty, kdo i jsou víc (což je ale absurdní) nikdy nezastaví čas, ani nezrychlí, ani nezpomalí. Jediné čeho dosáhne je, že nějak naloží s časem ve svém životě – většinou špatně, ale tak si to vybral.
A v tom je právě to kouzlo. Jsem jen já, a každý je sám za sebe, ale to, co z nás dělá lidi jsou city, pocity, bolest a neschopnost cítit, vidět, či ovládat věci, které jsou kolem nás. Protože ani my nejsme dokonalí. Ale když už se jednou narodíme, máme možnost být, měli bychom setrvat u té možnosti být a nesnažit se neustále hnát za velkými věcmi, které si sebou jednou do hrobu stejně nevezmeme. Ale mnohým dojde až tehdy, kdy se jejich čas krátí, že celý život promarnili honbou za něčím, co se v posledních chvílích stává malichernostmi, nepodstatnými a malými věcmi. Třeba jsme opravdu byli stvořeni proto, abychom žili a ne proto, abychom získávali a ničili.
Není od věci se někdy trochu zamyslet. Kašlete na všechno a na všechny, jděte si za svým štěstím, svůj život žijeme sami, nikdo za něj není zodpovědný, někdo vám ho sice musí dát, ale nikdo vám ho nemůže vzít, zkrátit ani znechutit ! Vše je to zase jen na vás samotných.
Vaše K