Čas
Je mi dvacet dva a půl. Nemůžu mluvit o velké životní zkušenosti, či nepřekonatelné moudrosti. Nemůžu vám popsat, jak jsem zažila kdeco, protože jsem toho zase tolik nezažila. Ale můžu vám aspoň říct – uchlácholit některé z vás, že jsem zažila pády. Hromadu pádů.
Některé byly tak bolestivé a tak ničivé, že pocity směřovaly někam do oblak a možná až nad oblaka. Někdy přemýšlíme hrozně hloupě. Zamýšlíme se nad tím, jak by se některé naše problémy daly vyřešit, ale nechceme si připustit, že mají mnoho normálních řešení. Prostě myslíme sebedestruktivně a zničujícně, čímž ještě podporujeme veškeré držkopády. Důležité je totiž vstát. Nevzdat se. Makat do roztrhání těla a jít za svým cílem ať už je jakkoliv vzdálený.
Určitě všichni znáte ten pocit úzkosti, kdy vás srdce bolí a nic jiného necítíte. Sedíte za oknem, díváte se do tmy a doufáte, že se něco stane. Čekáte. Naděje umírá poslední. Ale nic se nestane. A tak opět s pocitem absolutního neštěstí jdete do postele, kde si lehnete, pustíte pár slz na vycházku do polštáře a ponoříte se do měkkého snu, který je v té chvíli jediným únikem ze všední kruté reality. Jak to řešit ? Čekat. Čas. Jen čas to vyřeší.
Čas je totiž mocný pán.
Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: Dobrá nálada, Smutek, Vědění... a kromě jiných pocitů také Láska. jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každy si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. jen Láska chtěla počkat do poslední chvíle. ještě než se ostrov potopil prosila Láska o pomoc. Na luxusní lodi plulo kolem Lásky Bohatství. Zeptala se: "Bohatství, můžeš mě vzít s sebou"? "Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo". Tak se Láska ptala Pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi: "Pýcho, můžeš mě vzít s sebou"? "Já tě Lásko nemůžu vzít" odpověděla Pýcha. "Tady je všechno perfektní, mohla bys poškodit mou loď". Láska se tedy ptala Smutku, který jel kolem: Smutku, prosím, vezmi mě s sebou". "Ach Lásko, já jsem tak smutný, že musím zůstat sám". Také Dobrá nálada plula kolem, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni Láska volá. Najednou řekl nějaký hlas: "Pojď Lásko, já tě vezmu". Byl to nějaký stařec, kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se Vědění: "Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl"? "To byl Čas" odpovědělo Vědění. "Čas"? Zeptala se Láska. "Proč mi pomohl Čas"? A Vědění odpovědělo: " Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě"!
Jo, tenhle článek směřuje k lásce. A s láskou je i odesílán k vám. Lze vůbec žít celý život z lásky? Nebo je to jen naivní představa ? Je možné se odpoutat a utéct ? A začít jinak?
S láskou,
K