Dál nechci být splínů číš
Nejsem si jistá tím, co vám dnes chci psát, ale ačkoliv je vše poslední dobou víc než jen zvláštní a někdy si říkám, že je toho na jednoho člověka prostě až příliš, nechci si stěžovat. A rozhodně nechci psát článek o tom, jak nic nemůže už být dobré, protože může. Ale teď právě i já, jež se vás tu snažím neustále motivovat k tomu, aby váš život byl lepší, ukazuji svou slabost. Slabost zapříčiněnou frustrací. Znáte pocit, kdy jste z něčeho frustrovaní natolik, že nic jiného už vám nedává smysl? Myslíte pořád dokola jen na tu jednu jedinou věc a všechny ostatní věci jsou najednou úplně malinkými nepodstatnými věcmi, které nestojí za to řešit? A opravdu nám tím život vždycky chce něco říct?
Ztratila jsem odhodlání udělat věc, o které vím, že by mi pomohla a zabrala by, zrušila mou frustraci a nechuť ke všem dalším věcem. Věc, která mi už jednou ukázala správný směr. A vím o ní, jen se ne a ne dokopat k tomu, abych s ní zase začala. A teď jsem v koncích, možná bych potřebovala nějaký další podnět. Pořád se snažím si opakovat, že zdraví je to nejhodnotnější a když nejste zdraví, nemá nic takovou důležitost. Ať už je to cokoliv, nemá a nikdy mít nebude. Dál nechci být splínů číš a vláčet na zádech tenhle kříž. Zvládnu se dál pohnout z místa?
Schválně jsem ponechala tomuhle článku tu část, kterou jste teď dočetli.
Protože přesně pak se stala věc, která mi zase ukázala správný směr. A proto pořád dokola opakuji, že vše souvisí se vším, a že nic není jen pouhá náhoda. Najednou mi přišel email. Úvodní slova toho emailu byla: „Abyste se někam dostali, musíte udělat první krok! Tím je rozhodnutí, že nezůstanete tam, kde jste.“ (J.P.Morgan)
Obrácení pozornosti k sobě je nezbytný krok! Krok k nápravě alespoň malé části světa a zbavení se frustrace z toho, že to, co děláte je možná k ničemu. A že Vaše zdraví vám hlásí, že je to něco špatně! A chce, abyste s tím něco udělali! A vy víte co, jen nemáte dost odvahy na to, abyste zase od začátku začínali, a pak se pokusili vytrvat a ne selhat.
Nela Wurmová: „Někdy mám pocit, že se nám ten zájem o duševní růst nějak vymknul kontrole. Spousta lidí má pocit, že duševně porostou, až jednou budou naprosto spokojení a nic už je nerozhodí. Nakonec je z toho honba za dokonalostí, frustrace a pády z velkých výšek! Ano! Začněme u sebe, převezměme zodpovědnost za svá rozhodnutí a své prožívání. Ano, hledejme v sobě své zaběhané scénářem kořeny svých trápení a filtry, přes které vidíme svět. Učme se sami sebe poznat a přijmout spíš než měnit k ideálu!“
Učiňme tedy první ZÁSADNÍ krok k vyřešení problémů – zdravotních, psychických a dalších jiných!
Vaše K