I v neštěstí
Je to už zhruba týden, možná i déle, co jsem vám nedopřála nějaký ten myšlenkový pochod, kterých můj mozek produkuje vícero. Je to skoro jak droga psát vám články, ale pak najednou bojuju s pocitem, že si musím zkrátka dát pauzu, bez upozornění se zdekuju a nemám náladu, chuť a dokonce pak ani čas vám psát. To jen tak pro začátek.
Název tohoto článku je vlastně klišé. Už jednou jsem totiž tento název použila, ale v trochu jiné spojitosti, než ho použiji dnes.
Není to tak dávno, co jsem psávala do jedné literární soutěže. Položena mi byla otázka, která zněla: „V čem spatřuješ štěstí?“ No a odpověď formou článku s názvem „I v neštěstí“ byla na světě. Tenkrát to bylo spíše teenagerovské téma, které se zabývalo léty a problémy toho věku. Teď už ale spatřuji štěstí v mnohých jiných věcech. A když mám být upřímná, někdy je toho štěstí tolik a jindy zas tak málo, že už vlastně ani nevím, kdy věřit tomu, že něco je krásné a krásným to zůstane. Po několikerých útrapách a všemožných problémech se zkrátka i na krásných věcech snažíme najít nějakou tu špatnost, což je zřejmě ale úplně špatně. A dělá to mnoho z nás. V jednu chvíli mám opravdu chuť říct, že ke mně přišlo štěstí, řeklo uhni a šlo dál. V další chvíli zase nevím, co si se štěstím počít a je mi líto těch, kteří se zrovna ve svém „neštěstí“ tak moc „plácají“.
Pak se tedy zamyslím a zjistím, že štěstí je jen muška zlatá. Nebo že je štěstí jako sněhová vločka, když už ji pevně držíš, tak roztaje. A takhle bych mohla citovat i dál.
Zrovna teď prožívám jedno z hezčích – šťastných životních období. A víte co? I ve svém vyznání optimismu stejně pořád hledám něco, co je špatně. Přemýšlím o tom, jestli když mám štěstí v lásce, budu mít neštěstí ve hře. Nebo lze mít oboje? Asi jsem to prozatím nezažila, tak se tomu těžko věří. A vím jediné – nechci mít neštěstí ve hře. Ráda vyhrávám a teď momentálně jsem v období, kdy vyhrávat potřebuji a asi chci. Což ale přece neznamená, že musím mít nutně neštěstí v lásce, aby se to vykompenzovalo ne? Někdo by mě asi měl naučit hltat štěstí plnými doušky. Neohlížet se na nikoho a nic. Jít prostě za tím, co cítíme, aniž by to mohl kdokoliv ovlivnit. I kdyby to měl být člověk pro náš život důležitý, rodina, která se vám snaží kecat dennodenně do života, ale žít ho nikdy nebude. Rodina je sice to nejdůležitější na světě, ale někdy nás ovlivňuje – ač to myslí dobře – úplně špatně a neuvědomuje si, že v budoucnu s námi žádný člen rodiny – rodič, prarodič, strýc, teta apod. život neprožije. Svůj život si vytváříme sami postupně a pokud žijeme jen tak, jak ostatní chtějí, jak si přejí a jak nám neustále vštěpují, nebudeme nikdy šťastní.
Jste šťastní? Nebo máte nějaký problém? Chcete něco, s čím se Vaše rodina nechce smířit ? Nebo naopak? Chce vaše rodina něco s čím se neumíte smířit Vy?
Žijeme jen jeden život a každý krok bude navždy zapsán v „kronice našeho života“! Už nikdy ho nesmažeme.
Navždy a pořád.
Vaše K