Kdyby nebylo kdyby, nebyly by chyby
Často se pozastavuji nad určitými myšlenkami, či výroky, které během běžných všedních dnů někde slyším. Často se taky ztotožňuji s citáty velkých osobností a často také věci řeším prostě jen emočně. Spíš pořád. Dnes jsem si opět pročítala velmi zajímavý článek. Někdy o sobě prostě něco víme, jen to nemůžeme přiznat, protože by to okolí nepřijalo. Byli bychom moc namyšlení, sebestřední, či sobečtí, kdybychom o sobě prohlásili, že oplýváme nadprůměrnou inteligencí. A však i přes tuhle banální myšlenku, kterou jsem tu ted nastínila, i lidé, kteří jsou nadprůměrně inteligentní, mají někde ve své inteligenci nějaký ten šrám. Ano jsem nadprůměrně inteligentní a nezajímá mě, co si o tom myslí ostatní. Vím to. Jsem ale taky absolutně netechnický typ a při řešení praktických a úplně snadných situací hledám složitosti, které mi znemožní situaci vyřešit. Což ale neznamená, že mi to ubírá na inteligenci. Stejně jako ostatním lidem. Okolí hází všechny do jednoho pytle. Něco zvoráte a hned jste hloupí. Nesmíte šlápnout vedle a udělat chybu, protože jinak jste neprošli inteligenční stupnicí, vytvořenou totálními - opravdu sebestřednými idioty, které poznáte následujícím způsobem – vždycky svou inteligenci staví na tom, že slovy ponižují ostatní lidi, protože oni jsou prostě víc a tudíž si tohle chování mohou dovolit. Jenomže…Skvělí lidé se baví o myšlenkách, průměrní o událostech a podprůměrní o jiných lidech“ Eleanor Roosevelt.
Nemám problém s tím, co ostatní dělají. Nemám ani problém s tím, jací ostatní jsou. Každý je něčím krásný. A kdyby nebylo těch inteligenčně slabších, nemohlo by být těch inteligenčně silnějších.
A co je vlastně inteligence ? Druh určitého chování? Nadání ? – protože Vlastnosti nadaných lidí znamenají pro ně samotné nejenom pozitiva, velký potenciál a záruku snadného proplouvání životem, jak by se mohlo ostatním lidem někdy zdát.
Píšu tenhle sobeckej a sebestřednej článek proto, že slýchám často od svých přátel, že nemám jedinou chybu, že jsem dokonalá, že jsem chytrá, že jsem krásná a nadaá v mnoha směrech, protože umím složit báseň, ucházejícně zpívám, studuji dva obory na prestižní Univerzitě a poměrně dobře to zatím zvládám. Že mi závidí, protože jsem pořád optimistická, usměvavá a musím mít nádhernej život. Ale v tomhle je právě ten fór. Tohle není dar, který by i byl kdysi dávno naložen lopatou do kolíbky, nebo předpovězen nákejma starejma svraštělejma sudičkama. Je to hromada práce, odříkání a úsilí. Mnoho z lidí kolem mě vůbec netuší, kolik některé věci stáli úsilí. At je to škola, at je to zpěv, at je to cokoliv z toho, co jsem již výše zmínila. Je to tvrdě vybojované a vydřené. A přístup k životu? Změnit ho může každý hned teď, stačí jenom chtít. Mám v sobě obrovskou sílu, hromadu nedokonalostí a přirozenou inteligenci. A tak to prostě je.
Z dnešního přečteného článku, vyplynulo zaujetí pro tento odstavec – podotýkám, že je to pouze jedna z mnoha vlastností, ve kterých jsem se našla:
Vlastnosti nadaných lidí:
Vysoká senzitivita, emoční prožívání
Znamená zvýšenou citlivost k emocím, některým pocitům a emočnímu posuzování. Nadaní jedinci jsou často lidé, kteří uvnitř prožívají (nebo podle typu osobnosti i navenek projevují) velmi silné city a emoce, ať už doprovázejí mezilidskou komunikaci, vnější aktivity a činnosti nebo rozumovou analýzu a hodnocení. Často znají a prožívají silné emoční výkyvy nebo protichůdné emoce.
Disponují obvykle velmi silným smyslem pro humor (někdy neobvyklým) a zachovávají si často hravý, kreativní, fascinovaný dětský pohled na svět a na jeho krásy. Po stránce pozitivní mohou těchto svých schopností využívat k velmi dobré motivaci druhých, k argumentaci a přesvědčování, k sebemotivaci a také k velmi dobrým reálným výsledkům ve své oblasti (např. umění, design, marketing, PR, pedagogika, práce s lidmi apod.).