Mít život jako v pohádce?
Někdy si říkám, že bych raději byla zakletá princezna a v osmnácti letech se stala čertovou nevěstou, nevěstou draka, nebo prostě jen spala a spala jako šípková Růženka. Všechny tyhle holky totiž měly jednu společnou věc. Prince, který je vysvobodil. Ale princové existují jen v pohádkách. Navíc, nejlépe stejně vidíme ukázkové prince v pohádce „Byl jednou jeden král“. Pamatujete, jak krásný princ vyprávěl, že musel políbit šípkovou Růženku, zakletou princeznu v žábu, utíkal za Popelkou, když ztratila střevíček a podezřele často trávil čas s několika dalšími princeznami? Pamatujete, jak byl chrabrý princ chrabrý jen do doby, než měl být opravdu chrabrý a jak byl moudrý princ moudrý jen proto, že byl moudrý jeho otec král? A tak to chodí i na světě! V té naší každodenní směšné realitě.
Někdy si ale říkám, že je škoda, že naše životy nejsou pohádkou. V pohádkách je totiž vše tak snadné a když už by měl nastat problém, po svatbě například – zazvoní zvonec a pohádky je konec.
A jak jistě víte, většina mých článků klasicky pořád vyplývá z jakési inspirace. Inspirace, kterou čerpám z různých zdrojů, ze svého vlastního života, z životů druhých lidí – mně blízkých, z článků, z knih, písní, pohádek a různých dalších věcí. Někdy je to jedno slovo, či jedna věta, co mě donutí k zamyšlení se.
Tak třeba: „Láska je zákon a láska je řád a jenom opravdovej pán umí podle nich hrát!“
Nebo: „Ti, kteří jsou si skutečně souzeni, jsou ti, kteří procházejí tolika útrapami, že na konci z nich vyjdou ještě silnější."
V životě se nám dějí věci, které neovlivníme a neovlivní je ani slova nalezená bůhvíkde, vyřčená bůhví kým a nebo napsaná bůhví čím. Kolem sebe máme lidi, kteří nás ovlivňují a někdy to nedopadá úplně nejlépe. A někdy máme také spoustu myšlenek na úkor toho všeho. Myšlenek, které se ne vždy úplně tak hodí, které nejsou vždy tak úplně na místě. A myslíme na ně často. Denně. Sobeckost opět vládne světu a všichni mají hromadu problémů, a tak přehlížejí, že se sice usmíváte a snažíte se jim s jejich problémy pomoct, ale největším problémem jste právě vy sami. Úsměv na tváři, pod maskou radostí a štěstí skrýváte starosti a neštěstí a trápení a nevíte co s tím, až jednou vám svitne v hlavince ten skvělý nápad na řešení, a tak se zařídíte po svém.
Beze slova.
Můžem mít svojí pohádku, ale každej jí vidíme jinak. Zhasněte světlo, zavřete oči, je fakt pozdě. Poslední zastávka – srdce milujících.
K