Přes překážky ke hvězdám

... Je to jen přesvědčení, že je něco důležitějšího než strach. 

Ahoj všem mým milým čtenářům. 

Dnes jsem začala dokončením věty, která začíná již v nadpisu. Řekla bych, že je poměrně podstatné si o strachu něco povědět. Dnešek byl opět přínosný. Každý den něčím je, ale já si o svém životě myslím, že mi dává velké množství náznaků, návodů a privilegií k tomu, abych něco mohla dostatečně pochopit, ukotvit a vnitřně strávit. 

Někdy mi však připadá, že v mojí hlavě je spousta malých mužíčků, kteří jsou zčásti scénáristé a zčásti režiséři a ti vedou v mé hlavě jakési filmové scény. Myšlenkami, které zde popíšu a ve kterých jsem se našla naprosto na 100% jsem se inspirovala u Barbory Šťastné v její knize "Jak jsem sebrala odvahu" - některé pasáže jsou totiž jako ušité na míru všem, kteří dokážou své problémy identifikovat a pojmenovat. Sebezkušenost a sebepoznání tomu říkáme. Ale abych neutíkala od tématu a vrátila se k mým scénáristům a režisérům v hlavě - do hlavních rolí obsazují stále jen mě a mé příbuzné nebo mé nejbližší. Stačí jim málo. Stačí, aby se v mé hlavě zrodily ty nejtragičtější scénáře, hned několik nejlépe, abych byla na tu hrůzu a tragédii dostatečně připravená. Ve skutečnosti , realitě, chcete- li, se ale nestane vůbec nic z toho, nevyplní se v 99% případů ani jeden z tragických scénářů , které se odehrávají v mé hlavě, stane se to úplně jinak a rozhodně je to úlevný pocit, protože tragédie se nepotvrdí a problém je na nějakou chvíli zažehnán. Tedy až do doby, než na mysl přijde nějaká další myšlenka, která rozproudí množství dalších myšlenek, asociací a představ a scénáristé a režiséři mají zase práci. No řekla bych, že se nikdy nenudí. Kamera, klapka, jedem! Brilantní nápady režiséra najednou dostanou nový rozměr naprosto působivých obrazů. 

Než tenhle celovečerní film dokoukám, uběhne sotva pár vteřin, možná něco málo minut, když je těch scénářů více a už se mi svírá žaludek a polévá mě pot. Katastrofa!  Tentokrát to vypadá na Oskara nebo Českého lva! Pak se ale vzchopím a začnu uvažovat racionálně a z hlediska pravděpodobnosti. Statistika mi nikdy nešla, ale v mém životě se teď často objevuje a co je pravděpodobnější než to, že se matematický antitalent nakonec stane matematickým géniem? - Zde je jasně vidět nepochopení pravděpodobnosti a můžeme se vrhnout na další část článku, která příjemně - doufám - dokreslí dnešní poznání. 

Se skutečností tedy tenhle hlavofilm neměl nic společného. Nezakládal se na realitě.Vytvářet si ale ve své hlavě katastrofické scénáře, odvíjející se od miniaturních každodenních zápletek, je dost podivný koníček. Přesto jsou chvíle, kdy se mu věnuji náruživě. Stačí, když mi někdo z blízkých nezvedne hned mobil nebo neodepíše delší dobu, to filmaři v mé hlavě hned vysílají houkající sanitky, akční scény se skřípějícími brzdami a nebo mi ve schránce přistane anonym s výhrůžkou smrti. Moc dobrá záminka k tomuhle koníčku je taky nějaký nový symptom mého zdraví, zdravotní příznak, cokoliv tomu podobné. Samozřejmě, že hned umírám, protože  cokoliv , co se objeví na mém těle nebo uvnitř (chápej bolest, malý flíček,atd) může vypadat jako zárodek smrtelné  nebo zohyzďující choroby a co potom, když si to ještě vygooglíte a podíváte se do diskuzí, no to je úplný konec, nevyléčitelná smrtelná choroba, zbývá vám pár měsíců života a druhý den vám doktor řekne, že studenti lékařských fakult sice vidí smrt a diagnózy všude, ale že je to jenom viróza nebo nedostatek hořčíku. A pak se to z vyšetření, které udělá pro váš klid nakonec i potvrdí. Asi vystudoval medicínu, tak by to asi měl vědět, když je lékař, co? 

No ale stěžejní věcí tohohle článku je pro vás stejně to sebepoznání. Protože dneska mi skvělý odborník řekl, že veškeré problémy a neúspěchy života spočívají v tom, že neznáte sami sebe - vnitřně samozřejmě, psychologicky. No tak jasný, že moje články vždycky vycházej z tohohle aspektu, tos určitě věděl/a!

Důležité je sebrat odvahu, identifikovat problém ve svém vlastním nitru, popřemýšlet a pak problém vyřknout nahlas - pojmenovat ho. A to je zákon o duševním zdraví. A můžete být prolezlí čím chcete, můžete být úzkostní a depresivní, můžete mít hromadu jiných dalších problémů a jste stejně na nejlepší cestě, jak se s tím poprat jako bojovník, který nikdy souboj neprohraje. 

Odvaha totiž není nedostatek strachu, ale jen přesvědčení, že je něco důležitějšího než strach! Vaše myšlení!

S láskou a díkem za to, že si moje články stále čtete,

 K

P.S. Dál posílejte dobro obyčejnými projevy laskavosti - když vám starý pán, který špatně vidí, vrátí místo desetikoruny padesátikorunu, vraťte mu ji jako já dnes, bude vám opravdu vděčný, že na světě ještě stále existují lidé, kteří se zachovají hezky a nenechají si jeho omyl pro sebe za účelem zisku hloupých čtyřiceti korun (platí samozřejmě i pro větší částky) - on se vám totiž ten projev laskavosti vzápětí vrátí. Vždycky si na mě vzpomeňte. Lidskost nás dělá tím, kým nikdo jiný být nemůže - lidmi! :)