Přes překážky ke hvězdám

Ahoj moji milí,

ne neztratila jsem se ze světa. Ale razím heslo - když není vše, jak má být, je dobré se chvíli odstřihnout a hodit se do pohody a klidu, a pak zase začít dělat všechno to, co mě dělá tím celkem, který všichni znáte. 

Ani už nevím, jak je to dlouho, co jsem vám psala naposledy. Myslím si, že to je celkem dlouhá doba na to, abych si udělala ve svých věcech jasno a byla schopná se přizpůsobit novinkám, o nichž vám dnes napíšu pár řádků.

Je to už skoro půl roku, co jsem se rozhodla jít cestou menšího odporu, protože mě nebavilo to, co dělám. A když vás něco nebaví, zvláště pak něco, co má pomáhat druhým, není úplně správné v tom setrvávat zbytečně dlouho. Teď už vím, že nelze sedět na dvou židlích zároveň. Teď už vím, že jsou sice na světě lidé, pro které mají smysl určité věci, ale já jsem člověkem, který prostě nedokáže některé věci překousnout, a tak se rozhodl, že se o to nebude snažit a přenechá to jiným. Ale už několikrát jsme se tu zamýšleli nad tím, jak nás některé věci prostě posouvají kupředu a vše má vždycky svůj smysl. Tak tohle smysl rozhodně mělo. 

Moji ledničku teď možná bude brzy nějaký ten drak střežit - a kéž by to udělal, protože se do ní dívám častěji než je vhodné, ale vždycky si s tím dokážu poradit - mám totiž bezovou hůlku! 

Novinkou je třeba to, že teď bydlím v Praze, kde to mám sice ráda, protože Praha má své kouzlo, ale nově si nadmíru užívám víkendů na vsi, kde je pro mě najednou všechno tak nějak krásnější a vzácnější - příroda, klid, ptáčkové zpívají, lidé jsou tak nějak klidnější, milejší, vstřícnější a komunikativnější - a hlavně  - žádný spěch! 

A další - pro mě tou nejstěžejnější a nejúžasnější novinkou je to, že jsem paní učitelkou třídní (doposud ve 3.B) - od září už ve 4.B! Momentálně mám teda prázdniny, které si nadmíru užívám a nějak si lítám v oblacích, protože na světě je prostě krásně. Můj život nabral úplně jiný směr a dostal konečně svůj smysl. Děti jsou tím smyslem. A kromě toho, že jich mám ve své třídě pěkný počet (a bezmezně je všechny miluju!)  bych i ráda měla jedno (nebo dvě, tři) své. To je teď jedna z věcí, na které bych ráda zapracovala, protože to je pro mě podstatou života. Ještě víc než kdy dřív jsem se utvrdila v tom, že děti jsou těmi, od kterých bychom se měli učit nejvíce. Že děti jsou ti, kteří nám dávají sílu a možnost se smát každý den, každou hodinu, minutu i vteřinu. A co na tom, že na téhle cestě mě zřejmě čeká ještě spousta překážek. Kdyby překážky neexistovaly, jak bychom si pak mohli vážit toho, co se nám podařilo a toho, co máme a získáváme. Nechme to na přírodě, protože ta si to umí zařídit. 

K těmhle pár řádkům mě napadá jediné. Učím se neustále schopnosti sebereflexe. A nyní, když si po sobě tyto řádky čtu je mi jasné, že tudy vede cesta. Vím, že když vstanu, seberu všechny síly a veškerou odvahu, a že když se s vámi čas od času podělím o své zážitky a novinky, tak dokážu vše, co si zamanu. Jako kdysi, jako neustále - co záleží na tom, co bylo posledních půl roku -  na pauzu má právo každý! :) Ta moje netrvá zas tak dlouho - vždyť co je půl roku v životě člověka? Změny přišly právě včas. Ještě před půl rokem, jsem neměla ani chvilku času na to, abych přemýšlela o čemkoliv, protože můj čas byl neustále zaplněný studiem, prací, povinnostmi, spánkem, a tak stále a stále dokola. Teď mám už půl roku spoustu času na přemýšlení a občas se mi stává, že spadnu do pocitu úzkosti - převážně z toho, že se cítím najednou provinile za to, že ležím v posteli a sleduju film, že se jen tak courám někde venku, že nedělám nic okolí prospěšného. Ale proč bychom se měli cítit provinile za to, že si dáváme pauzu na sebe? Proč bychom měli mít pocit, že musíme neustále něco dělat ? Nechci jednoho dne, až budu ve stáří reflektovat svůj život, dojít k tomu, že jsem si ho dostatečně neužila, neproválela pár let a neměla radost a úsměv na rtech. 

Usmívám se. 

I kdybys měl sbohem dát, všemu cos měl dosud rád,
překroč vlastní stín - jdi za štěstím. 

Kdybys neměl z čeho žít, kdybys poslepu měl jít,
vykroč ze svých bran, jdi za štěstím.

S láskou a pozdravem,

K