Pochopit život
Proč se věci dějí? Proč je osud osudem a proč je život nefér? Proč jinému dá a druhému vezme? Proč je tolik otázek, které by měly být zodpovězeny a přece nikdy nebudou ? Proč nás život nutí se neustále nad něčím zamýšlet?
Celý den si pokládám tuhle otázku.
Někdy ale absolutně vůbec nevím, co si myslet. Třeba právě teď. Někomu život dal, jinému vzal, z dalšího si tropí vtípky, dalšího si nevšímá a ignoruje ho, někomu nadržuje, na dalšího je zas pes.
Kde je spravedlnost?
Co je opravdu důležité? Láska? Zdraví? Rodina? Kariéra? Peníze?
A proč jsou na světě lidé, kteří od druhých berou, ale nikdy jim nic nedávají? Proč si lidé myslí, že dobrý skutek a čin a dobrá myšlenka, či dobré srdce je samozřejmost a sami nic z toho nedělají, nevlastní a asi ani vlastnit a dělat nechtějí?
A co když od někoho očekáváme, že bude stát při nás a bude žádat i to, abychom my stáli při něm, máme pocit, že je všechno tak, jak má být, protože náš život je úplný. Ale ono to tak úplně nejde? Ne z obou stran? Pak nám dochází, že to třeba obdobně vnímáme opravdu jen my sami, a že ten život není tak zcela úplný, jak bychom si ho představovali.
A tak dál hledáme, spoléháme na to, že intuice, život, řízení osudu, náhoda nebo nějaká jiná vesmírná krávovina nás dovede tam, kam si přejeme. Přemýšlíme, jak být konečně spokojenými, pochopenými a neukřivděnými tvorečky na téhle malé pošetilé planetce.
A naskýtají se nám další a další situace, možnosti. A my se buď můžeme zařídit podle nich nebo setrvat nespokojeni a čekat na budoucnost, ve které se stejně vše vytřídí!
Přátelé, lásky, rodinní příslušníci, myšlenky, osudy, životy. Vše se překlene do jakéhosi systému, který nám postupem přibývajících roků bude připadat stále malichernější a malichernější.
A já? Jsem pořád jako tehdy, když jsem tyhle stránky zakládala. Tudíž - opravdu spolehnout se můžeme jen sami na sebe.
„JSEM JAKÁ JSEM
Možná mě znáte a možná taky ne. Sním o krásném životě, ve kterém budu dělat jen to, co mě baví a co dělat chci. Moje duše je spletená ze všemožného. Jsem člověk velmi citově založený a rozum odsunuji na druhou kolej. Možná někdy působím naivně a seentimentálně, ale prostě a jednoduše ráda sním. Nechci hledat ve všem smysl a stát nohama pevně na zemi.
Chci život prožít podle svého nejlepšího uvážení.
Jsem zpěvačka, tvrdohlavá, někdy neskutečně nepříjemná a bolestně upřímná. Mnoho Vás mne odsoudilo, mnoho nepochopilo a mnoho z Vás mě má upřímně rádo. Ti nejbližší mě znají a vědí, že jiná nebudu - řekla bych, že si i zvykli.
Rozmanitosti se meze nekladou - písním, básním, zpěvním, bruslím, kytařím, klavířím, hýřím, pýřím se, energii šířím, smutek vířím, ale co je hlavní? Pořád si někde lítám! :)
Nezměníte mě, smiřte se ! Jsem spokojená :) Zasněná, nepragmatická, nerealistická, to slovo nesnášim, ale prej "sluníčková" či "srdíčková" no tfuj...
Miluju knihu Malý princ. Do jisté doby jsem měla ráda také původní jazyk této knihy. Z čehož jasně vyplývá, že umím francouzsky, ale ne zas tak, abych se tu tím mohla vychloubat na dvaceti řádcích. Miluju také Francii. Oblast Pays de la Loire!
Studuji francouzštinu, bohemistiku a speciální pedagogiku. Jsem spokojená tak z 85% a pracuji na těch posledních 15% - jaký si to uděláš, takový to máš !
Přes překážky až ke hvězdám.“
Zapamatovat! Nenechat se zlomit, jít a žít!
Vaše pořád stejná K
P.S. prázdninový příslib pravidelnějšího psaní právě započal..