Předsevzetí do zbytku života
Krásný dobrý den Vám všem,
je tu nový rok. Rok 2016.
Všichni to víme a všichni s příchodem nového roku očekáváme. Někdo očekává zklamání, někdo radost, někdo lásku, někdo žádost o ruku, někdo potomka, někdo úspěšné ukončení studia, někdo novou práci. Každý očekává něco úplně jiného. Některé věci jsou však neočekávatelné.
Chybou nás lidí je, že chceme moc. A když už to moc máme, chceme ještě víc. Ze všech těch věcí, které Vám tu už nějaký ten pátek píšu by se možná dalo vyvodit, že jsem trochu zvláštní, jiná, možná pro někoho naivní. Asi mě život zkouší a asi se ode mě očekává víc. Dělám spoustu věcí, spoustu hezkých věcí, které běžně lidé nedělají. Myslím na spoustu hezkých věcí a přesto možná nejsem „dostatečná“ pro spoustu lidí.
Zamýšlím se tedy druhý den v roce 2016 nad tím, proč se neustále ohlížíme za tím, co se od nás očekává a nejsme prostě opravdu jen sami sebou a především tu nejsme ani chvíli sami pro sebe. Psát tu o tom můžu, říkat Vám tu spoustu věcí o všemožném, tvrdit, že každý si svoje myšlenky a svůj život tvoříme sami taky můžu, ale kde je ta hranice toho „psát“ a „chovat se tak“ ? Velká část mého života je založena na spokojenosti a štěstí. Velká část mého života je založena na splněných snech a na dělání něčeho, co mě naplňuje. Ale jsou tu i dvě menší části, které se s vyšším a vyšším věkem zvětšují a rozšiřují. Je to ta část, ve které jsou lidé, kteří odešli z mého života – nejen rukou osudu, co se různých úmrtí týče, ale i rukou místa a času, či chyb, kterých jsem se dopustila já nebo i oni. A pak je tu ta část snů, kterých bych chtěla docílit, ale ať dělám, co dělám, ještě asi nepřišel správný čas na to, aby tomu tak bylo.
A tak Vás tu opravdu v prvním článku roku 2016 nechci poučovat ani ve Vás vyvolávat vztek z toho, že ty dvě chmurné části patřící do mého života jsou stále tak malé a nikdy se nezvětší, protože to nedovolím - někdy se totiž stane, že druhým prostě nepřejete nic dobrého a není to ostuda, však jsme jenom lidé, jejichž „přednostmi“ je láska, nenávist, závist, zloba, zášť, dobrosrdečnost, empatie, ochota pomoci a všelijaké další dobré i špatné vlastnosti, zvyky i zlozvyky. Ale nikdy tohle samozřejmě nepřiznáme. A někdy jsou v našem životě lidé, kterých nám je jen líto a nedokážeme je pochopit, nedokážeme prostě najít soulad, a tak stejně dospějeme k názoru, že je ve svém životě nechceme nebo nepotřebujeme.
Tohle všechno jsme my. A nic by nemělo být problémem. A když už se něco jako problém jeví, vždycky se dá vyřešit. A když se vyřešit nedá, je to jen nevyřešitelná hloupost nepotřebná k životu, kvůli které nestojí za to se trápit ani stresovat. Takže pokud budete mít v tomhle novém roce nějaký problém, vyřešte ho, protože to vždycky nějak jde.
Místo nových „zhubnu“ a „přestanu kouřit“ předsevzetí si prostě dejte jen to jedno podstatné:
„V ROCE 2016 BUDU NEJLEPŠÍ PŘEDEVŠÍM SÁM PRO SEBE A NIC NEBUDE PROBLÉM.“
Zdravím Vás a přeji hromadu úspěchů, zdraví, štěstí a spokojených dní!
K