Příběh je naše cesta
Krásný sobotní den Vám všem,
dnešní článek bude příběhem o příběhu, který by měl každému ukázat, že příběhy jsou nejdůležitější součástí našich životů.
Příběh je totiž základním principem myšlení. Naše zkušenost, naše vědění a naše uvažování je většinou ve formě nějakého příběhu. Jeden příběh nám pomáhá uvědomit si smysl jiného. Promítnutí jednoho příběhu do jiného nazýváme parabola, je to základní princip příběhu, který se objevuje všude. (Turner 2005)
A v našich životech se taková parabola přece odehrává každý den, nemyslíte? Alespoň jednou si z mého článku musíte odnést něco nového - to máme tedy parabolu! A to už by zase stačilo. Jdeme dál!
Já osobně například žiju různé příběhy. V jednom ze svých příběhů jsem obyčejná holka, která má přátele, miluje, je šťastná a občas nešťastná, ráda zpívá, poslouchá hudbu, hraje na klávesy a kytaru, čte a má třeba ještě ráda jídlo. V dalším z příběhů jsem paní učitelka. Prozatím bez potřebného vzdělání, ke kterému se ale pomalu a jistě krok po kroku sunu. Každý by měl jít za svým cílem. Další můj příběh se odehrává v neziskové organizaci Barevný svět dětí, kde jsem asistentem Kámošem, který se snaží být vrbou, kamarádem, trochu i sourozencem, autoritou a vzorem dětem, které potřebují někoho takového ve svém životě, protože jejich osud nebyl napsaný příliš hezky. Jsem hrdá na to, co dělám, i kdyby to měla být opravdu jen – včera zmíněná – kapka v moři. Prostě věřím tomu, že by chyběla, kdyby tam nebyla. A ne snad? Další část mě obsahuje někoho, kdo má chuť pomáhat, naslouchat. Několik příběhů v jedné osobě!
Celý život každý rok, měsíc, týden i den jsou jednou cestou – cestou za vzděláním, přátelstvím, štěstím. Každý den si předkládáme cíle, o nichž si myslíme, že jsou třeba i nedosažitelné, ale i přesto o ně usilujeme. Začínáme hned ráno, kdy jsme unavení a všechnu práci máme ještě před sebou – téměř nikdo není tam, kde se nacházíme my – je toho tolik, nevíme odkud kam, jak začít, myslíme si, že jsme na vše sami, i když tomu ve skutečnosti tak vůbec není. Nejspíš máme pocit, že jsme naprosto ztracení, že nám nic nepomůže, a že našeho cíle prostě a jednoduše nemůžeme nikdy dosáhnout. Všímat si detailů, to je to jediné, co musíme. Musíme se pozorně dívat a hledat maličkosti, které by nám pomohly. Některé věci však přehlížíme, i když je máme přímo pod nosem a to jen proto, že jsme nervózní, unavení, zmatení a nejsme plně soustředěni na svou práci. Je tedy dobré na chvíli vypustit a to i přesto, že je před námi během dne ještě velký kus práce – musíme se zkrátka odreagovat, načerpat síly, s někým poklábosit, posilnit se a jednoduše zůstat nad věcí.
Mnohdy prostě stačí, když se na věci podíváme z jiného úhlu – s malým odstupem, z jiné perspektivy a hned jsme o něco blíž k tomu, oč celou dobu usilujeme. Jiný pohled na věc nám často umožní práci úspěšně dokončit, a než se nadějeme, je už nejspíš tma a my se z posledních sil belháme domů s pocitem, že jsme splnili, co jsme si zadali. S vypětím sil uleháme do postele, chceme si totiž ještě udělat čas pro sebe a třeba si přečíst knížku.
Nakonec ale upadáme do hlubokého spánku plni očekávání z toho, co se nám přihodí další den a kolik příběhů se zase odehraje.
A jak moc pro nás ty příběhy budou stěžejní a podstatné?
Budou! Vždycky! Minimálně k uvědomění si toho, proč se ten který příběh vlastně odehrává! Protože - příběh je základním principem myšlení. Jeden příběh nám pomáhá uvědomit si smysl jiného!
Vaše K