Rozklad na prvočinitele
Ahoj.
Ne! Tak zní odpověď na otázku, zda dneska budu řešit nějaké matematické slátaniny. Fakt nebudu. Matika mi nikdy příliš nešla, a tak je nadpis tohohle článku spíš takovým obrazným pojmenováním faktu "jak vypadal dnešní den" !
Každý den je něčím jiným. Občas se vydaří, občas naopak. Občas jedete domu v buse s takovou depkou, že nejste schopni si užít svoji chvilku poslouchání hudby a v hlavě se vám rojí neskutečné množství katastrofických scénářů o čemkoliv. O vás, o vašich blízkých, o klientech, spolužácích, o dětech, které učíte, pacientech, které léčíte, lidech, které při své práci potkáváte, zvířatech.... no a tak. Každý si svou profesi dosaďte sám. Nejlíp z toho stejně dnes vyjdou ti, kteří nemusí nikomu pomáhat a mohou si jet pouze svoje prkno. Protože jak už jistě víte z mých předešlých článků, pomáhající profese to mají nejhorší. Nikdy nemají tak úplně "čistou hlavu", ačkoliv zrovna oni by ji čistou mít měli. Zbytku světa je to jedno, protože slovo čistou ve spojení s hlavou bere jako běžné slovo = rozuměj umytou. Tak tak to opravdu myšleno není.
Asi jsem zaujatá svým studiem,částečně i profesí, kterou si teď často zkouším. A zároveň taky druhou profesí, kterou dělám třetím rokem, ale už ne tak do hloubky, jako předešlé dva roky. Ale stejně mě to poznamenává, o tom žádná.
Dnešek byl pro mě fakt na dlouhou dobu zase nejhorším dnem. Asi to bylo vypětím, zároveň tím, že na vás lidi valí své problémy a očekávají od vás alespoň částečné rozřešení, zároveň se ani vy necítíte nejlíp a a nějak na vás padne to "vaše" i to "ostatních", a pak, když je to nadoraz a vy si říkáte, že to stačilo a už bude líp, máte na krajíčku, ale snažíte se to ustát, přijde další věc, která je pomyslnou třešničkou na dortu a pomůže dát emocím volný průchod.
A najednou se ocitáte na zemi (doslova) - sedící, ležící, jakkoliv. Slza jedna za druhou, všechno to jde ven a strašně to pomáhá. A vlastně ani tak úplně nešťastní nejste, vlastně byste právě v tuhle chvíli definovali svoje zdraví stejně tak, jako ho definuje WHO (Světová zdravotnická organizace) = „stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody". Tak kde je tedy problém? Proč ? K čemu ? Co vám vaše rozpoložení a vaše emoce říkají? Proč se cítíte vy sami, jakoby vás někdo rozložil na prvočinitele a donutil vás se kouknout na každý problém a každou životní zkušenost znova, zblízka, pořádně detailně a pořádně narovinu. Jakoby vám vmetl do obličeje i ty nejhorší pravdy, které víte, znáte, uvědomujete si je, ale stejně je od jiných nechcete slyšet, protože to jsou vaše prvočinitele a ne odpad, kostlivci pro někoho, kdo vám chce zasadit hlubokou ránu do nitra a tím vás srazit opět na kolena.
JO! Každý se někdy tak cítíme. Já dnes. Chvíli. Teď už zase ne. Nemělo by být skrýváno, co je pravdou, realitou všedního i nevšedního života. Mělo by být vidět to, co je uvnitř, aby si lidé nemysleli, že někdo se narodil s lepší výbavou - není ve stresu, depresi, smutku, špatném rozpoložení. Každý někdy je, jen někdo víc a někdo míň. Míň = umím s tím rozpoložením pracovat. Pochyby nejsou na místě. Uvědomit si nějakou věc je první krok k tomu ji adekvátně vyřešit. Chvíli jsem pochybovala, chvíli jsem se cítila dnes rozložená na prvočinitele. Pak jsem sedla k notebooku a napsala vám o tom. A najednou je vše jinak.
Povězte to druhým. Když jim to nepovíte, nakonec skončíte taky rozložení na prvočinitele. A to nikdo nechce.
Chceme šťastné dny.
A pokud to nemáte komu říct, povězte to mně. Pořád to platí. (myslenkykvetiny@seznam.cz) - klidně anonymně - odepíšu .)
S ryzí upřímností,
K