Štěstí není jen muška zlatá
Ahoj všichni,
častokráte si říkám, zda - li není na světě příliš zle. Jestli všechno kolem nás už není jen samá hrůza a šílenost, jestli lidé nezapomněli,že jsou lidé. Prolomit tyhle zažité stereotypy zloby a nelidskosti je hodně těžké. Zvláště ve chvílích, kdy vás takto zklamávají třeba i ti nejbližší přátelé. Závist, nenávist, zloba... K přátelství ani jedno z toho nepatří. A přesto se to denně děje. "Přátelé" si hází klacky pod nohy, ubližují si, užívají si neúspěchy a závidí si úspěchy. Je to smutné, protože kdo jiný než váš přítel by vám měl přát jen to nejlepší?
Jenže pravidlem se začíná stávat to, že co si neuděláme nebo nezařídíme nebo třeba i nepřejeme my sami, to jakoby nebylo.
Proto... spolehněte se vždy jen sami na sebe. Když to totiž budete potřebovat nejvíc, nikdo vám třeba nemusí pomoct. Zároveň ale zkoušejme společně prolomit lidskost, pomoc bližnímu v nouzi a takové ty běžné věci, které se nám pomalu vytrácí ze světa, což je velká škoda. Společně máme šanci to zvládnout. Pokud každý z nás bude rozdávat alespoň občas úsměvy, alespoň čas od času pomůže i cizímu, udělá dobrý skutek, bude ctít stáří a bude slušným a dobrým člověkem, tak svět ještě nebude ztracený.
A pokud máte,tak jako já, vedle sebe někoho, na koho se můžete spolehnout, kdo je tím dobrým člověkem, je vám nejlepším přítelem a ještě ho i bezmezně milujete, je to největší štěstí, jaké může být. Nenechte si ho vzít ani zničit lidskou zlobou, závistí a nepřejícností. Važte si toho. Pěstujte si hezké vztahy.
A hlavně...
Přejte a bude vám přáno! Když to neuděláte, nikdy nepochopíte, že to mnohdy úplně stačí.
A karma už to zařídí.
S láskou
K