Přes překážky ke hvězdám

Zásadní věc pro náš život je objevit něco, co nás bude bavit. Nejen bavit tak, že to budeme dělat rádi, ale bavit tak, že když už máme možnost danou věc dělat, budeme se při tom prostě cítit jako při ničem jiném, budeme užiteční třeba pro to, že tím uděláme vždy radost a pomůžeme ostatním, ale budeme tím užiteční hlavně pro to, že to zvládneme dělat dobře! Protože když něco milujete, je to podníceno i tím, že to děláte dobře nebo si alespoň myslíte, že to dobře děláte, když už nic jiného.

Úvahy o tom, co nám jde nejlépe jsou zbytečné. Postavit se čelem k sobě samému – za použití zrcadla- a říct: „Jo! V tomhle jsi dobrý/á!“ A v tu chvíli přesně víte, co tím myslíte.

Popsat vám, jak se cítím, když můžu zpívat, je prostě strašně složité. Zvládla jsem v tomhle ohledu hodně bojů. Moc často jsem se nesetkávala s pochopením toho, že zpívat prostě chci. Konzervatoř v mém blízkém okolí byla takřka hned zavrhnuta a tak pochopit, že vás něco úplně neskutečně naplňuje bylo ještě složitější než kdy dřív. Všichni vás jen podceňovali, ale nikdo nebyl ochotný přijít a říct: „Tak dělej, ukaž mi jak umíš zpívat a pak se uvidí!“

No a pocity z toho ? Mrazení po celém těle, nádherné šimrání, skoro i slzy v očích, chtíč dát do toho všechno, co je ve vašich silách, úsměv a pocit, že každou chvíli určitě musíte vzlétnout až ke hvězdám.

A když už píšu tenhle článek, ráda bych vás, kteří mě znáte a občas semnou trávíte čas požádala o maličkost. Nemohli byste mi někdo darovat lapač snů? Má za úkol chránit dobré sny a odehnat ty špatné a vzhledem k tomu, že poslední dobou mě trápí noční můry, tak by mě určitě taková věc potěšila.

S díky, K