Zachraňme nejdřív sami sebe
Krásný pozdrav všem,
už tu byla ta doba, kdy jsem přehodnotila některé aspekty svého života a rozhodla jsem se, že za svým cílem půjdu hrdě a bojovně, tudíž – uspořádala jsem si svůj život a svoje myšlenky, odstranila ze svého života přebytečné lidi, jež pouze vysávali mou energii, začala jsem si všímat i svého okolí. Snažím se zapamatovat si, co mi druzí říkají. Snažím se všímat si maličkostí u svých nejbližších a snažím se tak zpříjemnit život i jim. Komunikace s některými lidmi začala fungovat, i když to předtím 23 let vázlo na mrtvém bodě. Zajímavým poznatkem je i to, že když si uspořádáte svůj osobní, psychický – či duševní – říkejme tomu, jak chcete, a další řadě i ten fyzický – pouhé smíření se stačí – život, tak dojdete k úžasnému závěru – JSEM ŠŤASTNÝ, protože jsem zachránil(a) sám sebe!
Ale proč o tom píšu?
Spousta lidí kolem mě má sklony neustále někoho zachraňovat. I já je měla. Ale kdo opravdu zachránil mě, když jsem to potřebovala? Je jen málo těch, které jsem zachránila a oni mi stejnou mincí oplatili. Jsou i tací, kteří mě zachránili a já jim to nijak neoplatila, snad v budoucnu. A pak jsou lidé, kteří si neváží ničeho, takže ani té vaší pomoci, k čemu jim tedy potom podávat pomocnou ruku, když si toho zaprvé nemusejí vážit, nebo zadruhé – to dělají jen kvůli nějakému zisku – ať už citovému nebo ne. Každá hra na city postupně omrzí a přestane nás bavit. Každá „nehezká věc“ , kterou nám někdo provede, zanechá v srdci i rozumu šrámy. Občas to trvá dýl, zvláště pokud je v tom srdce. Potřebujete těch škrábanců asi miliardkrát víc, než běžně, aby vám rozum už konečně neustále začal říkat STOP STOP STOP to není správný, vzpomeň si…. Jednou dvakrát, třikrát, milionkrát, miliardkrát.
Zachraňte nejprve sami sebe, než začnete zachraňovat jiné. Jinak by se mohlo stát, že vás někdo jiný stáhne pod hladinu a ve chvílích nadšení z toho, jak to pěkně všechno zvládl zapomene na to, že sedíte na dně a čekáte, až vás na revanš taky zachrání.
Vaše K