Přes překážky ke hvězdám

A tak. Znáte to ne? Vy všichni vlastenci rvoucí se za to, aby naše zem nebyla zaprodaná a zostuzená. Ale za jakou cenu? Vezměme to od začátku. Sedmnáctý listopad každý dobře zná. Každý alespoň mírně vzdělaný člověk jsem chtěla říct, protože poslední dobou jsou mé pochybnosti o inteligenci našeho národa velmi oprávněné. Nedá mi to, vyjadřovat se však úplně přesně nebudu k dnešním demonstracím na Národní, či k ostudě na Albertově.  Však náznakem bych snad i mohla, pokud mě nakonec tento text nedovede k rozlícenosti. My všichni bychom se totiž měli zamyslet nad úplně jinou věcí – nebo věcmi?

Kam až musí svět dospět, aby lidé začali být lidmi? Zloba, závist, zášť, strach, svár – to vše je mezi námi, dennodenně. Připadá mi to jako výsměch, že se všichni rvete za politicky „stabilní“ a „vyhovující“ zemi, ale nevidíte to všechno důležité, co opravdu důležité je. Nejprve by se každý měl podívat vele sebe. Na své přátelé, rodinu, zamyslet se sám nad sebou a až poté soudit druhé. Když každý z nás udělá jeden krok k tomu, aby vymizela zloba – tím, že začne být k lidem ve svém okolí slušný, začne své okolí respektovat a lidé – stejně jako ty, i já jsem člověk – nám přestanou být lhostejní, může tu být přeci krásně ne ? Proč davy lidí projdou kolem dusícího se starého muže, který očividně potřebuje rychlou pomoc a všimne si ho třeba až dvacátý člověk? Proč jsme všichni uzavřeni ve svých hloupých bublinách? Tohle není důležitější než mávání červenou kartou v centru Prahy? To, že někde tam na světě – blízko nás – i daleko od nás – nemají lidé co jíst, píst, jsou nemocní, protože nemají dost prostředků k tomu, aby žili normální kultivovaný a fér život ? A musíme se v ulicích bát ? Jak je možné že se stane vražda ? Že v tramvaji číslo 17 zemře paní tak, že jí někdo prostě zastřelí a posléze si toho stejně nikdo nevšimne ? Zas až po uplynutí nějaké doby? Co se to sakra děje se společností, že se lidé musí bát jít ven, vyjet si na kole, jen tak se potulovat? Kde to žijeme ? Proč demonstrují tisícovky lidí, když z té tisícovky bude 900 těch, kteří se nezamysleli nikdy nad tím, jaký život to vlastně žijí? A proč se lidé nechají tak snadno ovlivnit jedincem a neudělají si na věci svůj vlastní názor?

Proč se sami zostuzujeme a nedokážeme si přiznat chyby, které děláme? I třeba veřejně ? Proč se chováme jako stádo prasat, které se potřebuje jen nažrat a namastit si co nejvíc kapsy ? Proč je nám vše ukradené a bijeme se jen za to, co je vlastně tím nejmenším problémem? A že je to alespoň nějaký krok? Že nesedíme doma a nedíváme se na to jak někdo ničí naši zemi? Prvoplánově si NAŠI zemi ničíme MY SAMI tím, že jsme inteligenčně na okraji propasti, na tenkém ledě, který se zanedlouho proboří. Je nás tolik, kdo už nejsme hrdí na svůj národ – ne na svého prezidenta – toho jsme si totiž jako národ sami zvolili a promiňte, ale jak se chová národ – tak se chová prezident – co jsme sakra čekali?

Hromada závisti, neohleduplnosti, neslušnosti, nefér jednání, nerespektu, neuznání pravdy, poslouchání a ztotožnování se s názory druhých – i když ze své vlastní hlavy bychom mohli vymyslet něco jiného – tisíckrát lepšího- to vše jen kolem nás a TO JE MILÍ ZLATÍ ČECHÁČCI TEN PROBLÉM! Vraťte se k mým článkům zpětně. Jsou tam takové, které v rubrice „Pošli dobro dál“ něco opravdu znamenají a jsou důležité! Vzchopte se už a začněte dělat věci pro sebe, pro druhé a dle vlastního uvážení. Nepřidávejte se na stranu stáda ovcí, zamyslete se a pojďte změnit svět tak, jak může každý jednotlivec!

SAKRA LIDI, TO JSTE OPRAVDU TAK HLOUPÍ, ŽE TO NEVIDÍTE ? Můžete mi napsat vaše vyjádření k tomu všemu, můžete nadávat a soptit, můžete se rvát za to, že pravdu máte vy, ale vždycky z toho vyjdu jako vítěz, protože rozlíceností mi dokážete jediné – nad tímhle článkem jste se nezamysleli.

I přesto vám všem dávám tu možnost! Vysvětlete mi váš postoj, ráda si ho přečtu a pak nepůjdu zvracet, protože názory druhých jsou stejně tak důležité jako můj názor. (v menu najdete pod bodem „Napište mi“ kde mě můžete spamovat urážkami a zlynčovat za to, že jsem si zvolila prezidenta přiměřeného tomu, jaký národ vlastně jsme – líbí? ) A umím přiznat, že něco nevím, nebo že něco je špatně. Dívám se kolem sebe a všímám si druhých lidí a nejsou mi jedno! Až dospějete až sem, budete šťastní a nebudete mít potřebu plýtvat vajíčky na prezidenta, který se chová jen tak, jak se chová jeho národ.

Amen